...a nakonec nikdo neprisel

Slibil jsem kdysi dalsi povidacky, tak tady jedna je...je to uz par let stary...

Sedím "U Váhy" a nic se neděje. Opilej medik valí klíny do hlavy dvěma divnejm ženám. A obě se strašně smějou... A mně se zase v noci na dnešek zdál sen. A byl hodně brutální a tak jsem se v jeho prostředku rozhod, že si z něj budu dělat poznámky, vzal jsem si tužku a papír a usnul jsem s hrůzou znova a ve snu si psal ty pitomý poznámky a když jsem se zpocenej a vyděšenej vzbudil, shodil jsem prázdnej papír na zem a moje úplně stejně prázdná hlava se začala (stejně jako zbytek těla) těšit na další opici. Sedím "U pramene" a nic se neděje. Výčepní se chvíli zdráhá dát mi pivo, ale nakonec sedím (sám u stolu pro čtyři, ale nikdo další ne a ne přijít, co by tu taky dělal... a tak si pomalu zvykám...), piju pivo a nikdo nemluví a jenom nesmyslný country z rádia mi připomíná, že čas běží a já necucám jedno nekonečný pivo Věčnosti, že možná něco přijde, že není všechno úplně odpískaný, minimálně smrt mám ještě před sebou... Sedím v "Dakotě" a nic se neděje. Jenom mrtvoly cigaret uléhaj do popelníku, kde stejně nedojdou klidu a svět se ne a ne zamlžit v sladký opojení opilosti a jsem nervózní a když se podrbu na těle, cejtím syrový maso a musím pryč, už nemá smysl na cokoliv a kohokoliv čekat a tak jdu po mokrejch hodnících... Sedím v nějakým nonstopu a snažím se nemyslet na to, že mě zase vyhodili z bytu a piju a je mi to jedno, jenom mě malinko dostává, že opilýmu dědovi, spícímu na stole vedle mě, leze po zádech můra. Kde to sakra jsem? U vedlejšího stolu hrajou Ukrajinci Bolívii a s každým dalším pivem jsou hlučnější a agresivnější a já zas o něco hloubš. Šenkýř, co má bílej plášť jako doktor (nebo jako řezník?) se snaží vzbudit dědu vedle, jenom trochu probere můru, ale nic se nemění. U malýho stolku v rohu ošklivá Ruska něco vypráví zoufale nahlas ve svý mateřštině a dva fousatý chlapi, co s ní seděj, už nemyslej nato, že jsou na plech a líbaj se spolu navzájem a Ruska mele a mele a automaty hrajou kakofonii poslední pouti sezóny a děda se skácel ze stolu, leží na zemi a spí, jenom na zádech mu pořád sedí ta můra...

---