Víra bezejmenného vojáka v lásku

 VÍRA BEZEJMENNÉHO VOJÁKA V LÁSKU  (1993)

          Když těžknou ruce unaveny z kvéru

A kmeny stromů nesou závoj -přioděny ze severu.

         Když ptáci, jež tu pěli dávno umrzli.

           A u u okna nad postelí mříže vyrostly.

  Jdu zase sám, jen s malou knížkou pod polštářem.

          Sní stávám, ona je mým slabikářem.

              S něhož hltám slůvko po slůvku.

   Hladový, jako když se voják ze cvičiště vrací.

                  Robinson na malém ostrůvku.

      Zelené věci ve vaku nad rozkázanou operací.

              Když mačkám spoušť přivírám oči,

                  Jako bych sám byl místo terče.

          Jdu přes Egyptskou poušť a moře neútočí.

               Nás příboj nestopil a umírat se nechce.

               Víro má v nepřízni tak věrná.

 Když srna v drátech umírá a oni křičí HESLA VĚČNÁ.

           S hlavou vztyčenou v řadách za pochodu

              Je modlou skleněnou busta od východu.

               Povely faraóna, potom krev teče v Nilu,

             Že nedbal na Árona , Mojžíše vyhnal silou.

                 Reptám jak na poušti a strach mám s hadů.

                 Prst je zas na spoušti a všichni někde vzadu.

                      Nevěří na lásku, nevěří ve vzkříšení!

             Jen na řemínky podvazků, že hýbou touhle Zemí.

                A já mám tvé oči, jak mušku před mířidlem.

           Zmáčknout však nemohu a couvnout nejde nikde.

                 Potom až poručí, střílet na holubí sousoší.

                Padne mi z rukou kvér  skloním se pro růži.

                       Pro záblesk z týlu padnu tváří k zemi.

                   Dají mi bílý kříž s nápisem „ BEZEJMENNÝ“.