Úterek jak vyšitej

Vezměte jedno z těch typických úterních rán, která když zahlédnete z postele, máte chuť v ní zůstat  až do smrti. Což vzhledem k tomu jak se cítíte nemusí trvat zas tak dlouho. Přidejte k němu tři a půl hodiny vynuceného spánku za celou noc a ozdobte parádní noční můrou. Protřepejte. Ještě trochu octa... Ták.

   Tak takhle se dneska cítím. Kdybych věřil na reinkarnaci, přesně vím v co bych se proměnil teď. Byl by to vymačkanej citrón.

   Jenže do školy se musí. Alespoň to ríká maminka a ta mívá většinou pravdu. Kdo ví co by se všechno stalo, kdybych dnes z té postele nevylezl. Možná by mě napadlo nejbrilantnější a nejdepresivnější čtyřverší, čímž bych se jednak proslavil a taky bych zajistil psychologům nějakou práci navíc... Nebo jsem se mohl dostat do stavu nirvany ve kterém bych setrval po zbytek života, vyjma sobot večer, rezervovaných na pokec s Dalajlámou. Taky jsem se mohl převalit a pokračovat ve spánku.  Nebo...

Nebo taky ne. Každopádně, ať jsem se tím připravil o cokoli, překonal jsem odpor k vesmíru, zemi a jednomu špinavýmu městu konkrétně, a do školy opravdu šel. Cestou jsem musel několikrát překonat nutkání zvracet, kdykoli si vzpomenu na vlastní existenci.

    Ve škole bych se jistě dozvěděl spoustu důležitých věcí, nebýt skutečnosti, že od čtení v učebnicích mě neustále rušily osoby s těmi nejprapodivnějšími jmény. Bc. Mgr. Dr. a csc. se kolem mne míhali neuvěřitelným tempem a každý po mě něco chtěl. Díky nim jsem odcházel ze vzdělávacího ústavu  opět nezkažen věděním.