občas vnímat... lidi, sebe

kdo si dovoluje avizovat mně?

lisime se dosti az na provrtany kosti cece, pokud nemam mozek zrovna necim moc slehnutej,tak me moc moc bavi takove kousky sledovat,ale to zmeneny vedomi jim moc moc dobre nedela. Sou to zajimavy zazitky,ale vobcas je to extrem sou nekdy ty zvirata jak zvirata. z nekterejch ta animalnoct doslova cisi. jek rikam,, nekdy je to sranda a jindy docela zehul. nadrazaci = kapitola sama pro sebe

"pak jsem tam já....naivní, co stále věří svejm ideálům... co věří v něco lepšího.... tolik se od nich lišim? možná...." ... * Tink :o)

někdy je možná lepčí zaměřit se jen na jednoho a rozebrat do dna....představovat si....skládat jeho život....netřeba se jen dívat....cítit....oči má každej, jen někdo o tom píše "poezii".... jiný a stejný....taky třeba věřili svejm ideálům, ale...."život je naučil", bo jak se tomu říká....je to tak anebo nejni? nedávno sem na hlaváku viděla pankáče s veeelikym čírem, seděl na lavičce, svíral něakou igeltku, ze který čouhala kytka v květináči, monstera....pořád ho mam před očima....myslim, že ho ještě potkam, bez kytky, ale bude to on....

no tak to ti převelice upřímně děkuji...

jo

jo... to je velice zavadejici... co jo? co to znamena:))?

to ako ze to beriem ;) ze sa mi to paci ;) namiesto hviezdicky ;)

Hm, tohle mě oslovilo. Možná proto, že jsem nedávno jednorukýmu chlápkovi v metru dal pětikorunu....hezké (tip)

treba to byl ten samej o kterym jsem psala dekuji

jé, metro, miluju metro...a Pražáky.... každej v těch zatracenejch vozech si říká... individuální svět.... nicota.... davová skepsa... davová psychosa.... davovej svět malej ve vagonu.... všichni se tvářej unaveně, kysele (pokavaď tam nejedou dva vidláci z Moštárny --vožralý nebo jen tak veselý, třeba smutný, ale monentálně bujarý....tihle dva, který zpívaj a skáčkou tak nahlas jen proto, že se snažej zapojit celej vagon.... hmmm, nikdo se nepřidá, nikdo ani neodpovídá, když na sebe volají přes délku celého vlaku, kterou, že to zazpívaj teď..... ani štafetu po vagonu s vínem, rumem nikdo nehraje....) každej ve vlaku se stydí nějak vybočit, každej si řiká, jak jsou ty lidi strašný, že jsou stejný... jen ty dva s maskama si můžou dovolit ukázat, co jsou doopravdy zač..... jůúúúúúúúúú, METRÓ!!!!

jsem dojat

jó, metro - kouzelné zážitky na každém metru

Ach...

No to si piš brouku. Studuješ pro to, abys měla širší spectrum ideálů, abys mohla hodnotit, ..a hlavně aby ses neprokousávala životem.. :o)) Jasný názor se cení, jeho prosazení ještě víc, nic není správné, a proto nevadí, dělají-li se špatné věci, důležité je, aby se dělali.. Hehe, stará pravda, ale momentálně prožívám kritický okamžik boje s relativitou, tedy, že nic není stoprocentně správně. Bůh ví, jestli kdy dobojuju, a pak bude klid. Bude klid?? A sakra. :o))

jen tak mě napadlo, mí drazí... co by to bylo za svět bez ideálů.... kvůli nim žijem, nejsme ti proto abychom se nějakym způsobem jenom prokousávali životem... tak mi řekněte, proč třebas studuju... no kvůli pěknýmu životu, kvůli víře, že něčeho možná i dosáhnu, NE? a to je přece ideál, nebo tak si ho aspon teda já představuju... ale semínko, všecko je relativní, že ano....

Co je to za film?

červená pustina

...copak jsi viděl, můj modrookej chlapče...? viděl jsem místnost plnou mužů s krvácejícími kladivy viděl jsem... ...a koho jsi potkal, koho jsi potkal můj modrookej chlapče? potkal jsem.... potkal jsem dívku, co mi dala duhu a bude padat, bude padat, bude padat nepříjemnej déšť.... Jo, Mary, tohle je výstižný.

Jsme zástupci davu. co je špatnýho na tom, když zešílíš? Leda to, že by tě mohli (oni) zavřít do blázince a to je pro tvořivě založeného člověka utrpení končící letargií, možná smrtí ve střízlivé chvilce.

No, kdybys viděla tu neurotickou herečku, jak tam pobíhala v tom přeindustrializovanym světě, věděla bys, co je hroznýho na tom, že zešílíš.Nemyslim tim: šílenství = vymyká se normám, šílenství = ztráta sama sebe a ostatních.

Hey Joe, where are you going with gun in your hand? Hey Joe, I said, where are you going with that gun in your hand? Většinou není nic idální, nikdy se nic nezastaví tam, kde je to nejpříhodnější.Takže naše víra v ideály, je vůbec na pravim místě?...Včera jsem viděla jeden film, bylo to o tom, že některý se přizpůsoběj a jiný ne a ty potom zešílej.Ne se podrobit, neni to o sklánění se před lidma, světem, jen se se všim dá naučit žít tak, aby byl člověk aspoň někdy relativně šťastnej.Myslim, že se zbytečně potřebujem vylučovat z věčně omýlanejch DAVŮ a TĚCH OSTATNÍCH.Jsme víc součástí všech těch stroječků, jsme víc než výborní zástupci svých předem určených rolí, než si vlastně myslíme. Tim ti samozřejmě neřikám, abys začala koukat na svět mejma očima skeptickýho pitomce:-)

Výborný čich, miluju takhle citlivý básničky vzniklý z vnímání okolí... A ta filosofická otázka kladená ke konci... No betelná záležitost... TiP*

moc líbí *

Jo, někerý lidi sou halt blbý