Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePro Jakuba
Autor
Peggy
"Já tě..."
Ne, neříkej to!
Tvá vyznání mě bolí,
zarývají se mi jako ostrý nůž přímo-
-přímo do srdce.
Ale rány na srci se nehojí,
jsou stále hlubší, krvácejí,
až jednoho dne srdce zemře.
"...miluju."
Tak jsi to přece řekl.
Ale co mé srdce?
To je ti jedno?!!
Já vím, miluješ mě,
ale mě tvá láska bolí.
Podívej, sněží.
Nebe pláče,
ale nepláče slzy,
pláče sníh.
A taky mé oči.
Mé oči pláčí,
po tvářích mi
kanou černé slzy
a dopadají na ten sníh.
Mé srdce pláče
a v bílém sněhu
zůstávají vedle černých
rudé stopy.
Tak rudé, jako rty,
jako...jako růže.
"Proč pláčeš?"
Vlastně ani nevím.
Ze zvyku? Ne.
V tom to nebude.
Obejmi mě! Rychle!
Polib mě, prosím.
Potřebuji polibek.
Prosím nepřestávej.
Je to nádherné.
"Už musím jít."
Né! Neodcházej.
Podívám se ti do tváře.
Radši jdi.
Běž už!
"Tak...Ahoj?"
Sbohem.
Už nechoď.
Jen si navzájem ubližujeme.
Já tobě a ty mě.
Skloníš se a dáš mi pusu.
Na rozloučenou.
Další slza.
Zapomněla jsem zavřít oči.
Tenhle polibek se mi nelíbil.
Promiň.
Tak, teď jsi pryč.
Jsem sama.
Ale...
dobře mi není.
Neumím to.
Neumím být sama.
"Ahoj."
Ty už jsi tu zas?
Copak to nedokážeš pochopit?!!
"Miluju tě."
Né, už zas!
Hysterický výbuch vzteku.
Jdi pryč!
Běž!!!
Hned!!!!!
Už tě nechci vidět.
Nikdy.
Nikdy!
Máš nešťastný pohled.
Zase ti ubližuju.
Bolí to?
Mě taky, věř mi.
Jo, tohle sem potřebovala.
Nepřestávej mě líbat.
Nepřestávej!
Toje...
Nech mě být!
Nedotýkej se mě!
Všechno si zkazil!
Všechno sem zkazila!!!
Další slzy.
Pláč, pláč, pláč.
"Nechápu tě."
To není podstatný!
Nezáleží mi na tom, co si myslíš!
Jdeš pryč.
Co když tě už víckrát nepotkám?
Co když tě ztratím?
Blbost!
Nemůžu tě ztratit,
protože...
Protože jsi přece nikdy nebyl můj.
Zastavím se.
Je zbytečné za tebou chodit.
Jsi pryč.
Vrátím se.
Nejde to!
Dveře zpátky už někdo zamknul!
Né, nezamknul.
Ty dveře už tu nejsou!
Ale jsou tu jiné.
Dopředu.
Musím jít dál!
Přece se nevzdám!
Jenže kudy a s kým jít?
Všude tma.
Někam padám.
Né!
Já chci žít!
Žít!!!
Světlo na konci dlouhé chodby mizí...
až zhasne docela.
Tak tedy konec.
Definitivní.
Promiň.
Tohle sem fakt nechtěla.