Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Disco Mexico

03. 05. 2003

1091

Autor

Element

Příběh vášnivého jižana uprostřed neutěšené reality všedního sídlištního pátku.

Samko Lojzič je etnický Makedonec. Makedonec žijící v Ostravě již řadu let. Sám se má za Ostravana nestřídmě popíjejícího rakiji (za toho ho má zejména okolí) a občas usmaživšího suvlaki - řecké ražničí. Do té míry ctí tradice rodného balkánu. Jinak v celku středoevropském městě platí za ošlehaného machomana. Pomineme-li zpupně vystrčený obrovitý břich, vyživovaný zálibou v ostrém pití a tučném jídle. Až na toto je vše v pořádku a na svém místě.

Jeden pátek se rozhodl Lojzič – toho času trvalým pobytem Dubiňák – jít se trochu pobavit za holkama na místní disco Mexico. Od známých zaslechl cosi o tamější zvýšené kumulaci “mladých kočiček”, jak rád říkává děvčátkům školou povinným a nezapomene při tom nikdy zatřepotat jaykem mezi zuby.

Přišel večer, a protože byl páteční, kumpáni z Kohlera, kam Lojzič také občas chodívá, byli uprostřed další divoké pitky. Na to ale teď v koupelně nemyslel. Soustředil se na svůj obraz v zrcadle. Trocha make-upu, ještě zvýraznit rty – ne však moc, Mexico není žádný kabaret.

Pár desítek metrů betonovou džunglí, dva podchody, tramvajová zastávka a rovnou schody k nižšímu z řady paneláků. Pod stroboskopem se zmítali v tanečně-epileptických křečích lidé o generaci mladší než Lojzič. Tak zavítal k baru a otočil do sebe v krátké půlhodince osm finských vodek. “Bum bum bum” rozezněla se sálem dunivá turbo music. Samkovi se na tváři rozlil blažený úsměv. “Bum bum bum” duněl už Samko sám uprostřed parketu a neváhal ani předvést break dance, jak ho okoukal ze satelitu. Po chvíli si ho všimla dívka zjevně stejně zkárovaná jako on. A že se přidá se svým break dance. Situace vypadala následovně - děvče opisovalo kruhy po kolenou, přičemž kývalo hlavou ze strany na stranu a sráželo jí všechno okolo sebe, občas sklenice ze stolu, občas tančící pár. Samko vypadal že tančí kozáčok, samozřejmě jen potud, pokud mu to gigantická cejcha dovolovala. Bizarní dvojka však po chvíli neunikla zkušenému zraku vyhazovačů. Chlapci – na první pohled bez smyslu pro humor – oba snaživé tanečníky vyhodili a za nimi letěly i jejich svršky.

“To znamená, že už se asi nemáme vracet” podotkla správně dívka a do toho ticha noci škytla, přičemž zvuk ještě chvíli rezonoval mezi paneláky. Lojzič ji podal ruku: “Samko”. Dívka se jmenovala Romana.

Soulož proběhla kvalifikovaně, neb Samkovi je málo přes třicet a už dávno nepatří do kategorie “rybízků”. Leželi na jeho vlastnoručně sbité posteli (Samko dělá nábytek) a Romana pomalu střízlivěla. To byl ten problém – nebyl si jist, zda diskodívku, co by mohla být jeho dcerou nevystraší, v horším případě nepohne k podání trestního oznámení.

Když se Romana probudila, k Samkově údivu si vše dobře pamatovala a pomalu mu celou noc převyprávěla. Samko se v duchu nadouval, aby mohl jako ten balónek prasknout a spadnout na zem. “No a takhle jim to nahlásím do protokolu” vyštěkla nakonec dívka, “plus nějaký drobný k tomu, ty prase!” Pak změnila grimasu v utěšenější, a dodala: “Nebo plať”. A Samko si v tu chvíli připadal zase jako na rodném balkáně.

Teď Samko Lojzič dělá přesčasy. Chce mít klid.