NOČNÍZABIJÁK

Prázdnou ulicí osvětlenou pouličním osvětlením se sunula tmavá věc. Vycházel z ní jen tlumený hluk, který nebyl skoro slyšitelný. Po chvíli ta podivná sunoucí se věc zahnula do postranní uličky, ve které stála postava, která něco vytahovala z popelnic. Stále více se to k té postavě přibližovalo.

Muž v ošoupaném kabátě po chvíli zpozoroval přes otevřenou vrchní část popelnice obrysy čehosi, co se k němu blížilo. Po chvíli to zůstalo stát. Pozorně se na to zadíval. Byl zmaten. Pes, kočka nebo jiné zvíře to rozhodně nebylo. Žádné zvuky to nevydávalo. Stálo to bez hnutí na jednom místě. Obsah popelnice ho přestal zajímat a začal tu podivnou věc zkoumat.Pomalu se k tomu přiblížil a postřehl, že v horní části objektu se něco pohnulo. Vypadalo to jako delší rourka. Najednou se u jejího konce zablesklo a zároveň zaslechl nepříliš hlasitou ránu. Vzápětí pocítil prudkou bolest v břiše. Zařval. Chytl se rukama za břicho. Ozvala se další rána. Hrudí mu projela prudká bolest. Zhroutil se v bolestech na zem. Kolem svíjejícího se těla ta věc projela a ponořila se do tmy, která ji pohltila.

Na semaforu svítila červená. Skřípění brzd doprovázelo zastavení vozidla, ve kterém znechuceně hleděl na rozsvícenou červenou řidič.

„Proč nejedeš?“ ozval se dívčí hlas.

„Nevidíš, že je červená?“ odpověděl mužský hlas.

„Nic nejede a žádní policajti tu nejsou.“

„Cokdyž tu maj nějaký ty kamery. Už mě takhle dvakrát vyfotili.“

„Tady je na beton určitě nemaj.“

„Jak to víš tak jistě?“

„Vidíš je tady někde snad?“

„No, to ne. Asi máš pravdu.“

O něco dále v houštinách na kraji parku se ozvalo praskání. Obrysy tmavé věci se prodraly houštinou. Ta věc se zaměřila na stojící automobil.

„Tak pojedeš?“

„Jo. Hele, už stejně padla zelená.“

Auto se rozjelo. Horní část věci sledovala otáčivým pohybem jedoucí auto. Vzápětí se pod vystřelenou ránou otřásla. Do kmenu stromu, kolem kterého vozidlo projíždělo, se cosi zarylo. Věc hned mířila dále. Další tlumená rána.

Mladík za volantem sebou škubl, když se ozvala rána, která vyšla od předního kola a začal prudce brzdit.

„Co se stalo?“ vykřikla dívka.

„Asi jsem píchli!“ odvětil poté, co auto ubrzdil.

„Takhle na ten mejdan přijedeme pozdě!“

„Klid. Hever i náhradní kolo mám,“ řekl a vystoupil.

Věc byla horní části natočena na stojící automobil. Hned se zaměřila na mladíka. Ten se shýbl u pravého předního kola a několikrát do něho kopl nohou.

„No asi jsme najeli na hřebík,“ mínil.

„Doufám, že to kolo vyměníš rychle.“

„Neměj obavy. Zavolej mobilem, že se trochu opozdíme,“ řekl jí a prošel kolem auta k jeho zadní části.

„Jedinej hřebík na ulici a ty na něj najedeš.“

„Nejsem jedinej, komu se to stalo.“

Přes zadní sklo poté spatřila, jak sebou náhle cuknul a dopadl na zadní sklo automobilu, na kterém se objevila krev. Do noci se ozval její výkřik.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI