Tanec mezi kapkami deště

Noc byla horká a lehký vánek sebou od jihu přinášel zvláštní vůni tajemna, která se mísila se slaným mořským vzduchem a tvořila neobyčejně silnou atmosféru.

Tohle byla jedna z těch nocí, kdy je všude cítit podivné napětí a očekávaní…

Jedna z nocí, kdy je všechno…neumíte po popsat…jiné.

A máte pocit, že občas zaslechnete zvonivý smích měsíčních duchů…

     Ankirel zase nemohla spát. Stejně jako včera, předevčírem a předtím taky. Začínala si na to zvykat. Cítila to napětí a měla dojem, že odněkud ze stínu zaslechla tajuplný smích.

Nemohla vydržet jen tak ležet. Vstala a k modrému tílku si natáhla krátkou stříbřitou sukýnku. Na jemném řetízku na ruce se zahoupal podivný křížek proplétaný kapkami deště.

Vyšla z malého domku z bílého kamene a zhluboka se nadechla, aby zachytila alespoň zlomek čirého, průzračného vzduchu.

Bosé nohy zanechávaly ve vlažném písku plném tyrkysových mušliček mělké stopy, které vzápětí spláchla slaná mořská voda.

Atmosféra houstla, stejně jako vzduch byl čím dál těžší a duchové neklidnější.

Cítila to, ale šla pomalu a klidně dál, až ke krátkému molu.

Jemný písek vystřídalo staré dřevo, už vyhlazené přílivy, které stoupají až nad něj.

Došla na jeho konec a posadila se.

Na nebi jasně zářily hvězdy.

Podivné tetelení všude kolem sebe už přestala vnímat, i když bylo čím dál intenzivnější.

Nohama houpala v čisté modrozelené vodě a občas se jí o ně otřela stříbrná rybka.

Bylo prakticky nedýchatelno, jak si síly téhle noci hrály se vzduchem.

Nohy nechala přehozené přes okraj a položila se na záda. Měděné vlasy se zvlnily okolo její tváře.

Pravou rukou si pohrávala s křížkem na levé a svým zasněným pohledem pronikala daleko za hvězdy.

Začala si pro sebe něco šeptat, spíš jen nehlasně otevírala a zavírala srdíčkovitá ústa, a ten šepot se za chvíli změnil v zpěv.

Slova motlitby byla ve starém jazyce deště a s každým dalším se měnil odraz nebe v jejích šedomodrých očích.

Zpívala dál.

Ve vlasech jí přistála kapka vody a pak padaly další a další…

Vstala a se zasněným úsměvem začala tančit mezi nimi, jako by byla jednou z nich…

     Vzduch se pročistil. Už v něm nebylo to nesnesitelné napětí. Byl provoněný letním deštěm, který mu přinesl vysvobození.

Vítr se obrátil a těžkou vůni tajemna nahradil chladný severní vánek, který ochladil horkou noc a zahnal pryč měsíční duchy.

Onu silnou atmosféru vystřídal lehoučký pocit klidu - jako vítr hrající si s měděnými vlasy protkanými kapkami deště…