Rozežrané kusy masa,

krk má na sobě stopu lasa

Máš vytřeštěný a mrtvý zrak,

o jedno oko se postaral prak.

Trhavý zvuk a pohled, co zabíjí,

život už z tebe pomalu pomíjí.

Kňučíš teď v koutě a zděšeně řveš.

Běda ti však, jestli trochu se hneš!

Kyselinou ti vytřu zrak,

mé ruce řežou na omak.

Nestvůro, já tě nenávidím!

Anebo snad sebe sama šidím?

Ne, není to tak, už jsi zchladnul,

poslední život v tobě zvadnul.

Stejně tak chladná jsem i já

Poslední ránu si vychutnávám!