Růžový brýle

Cožpak není krásný

nasadit si růžový brýle

a koukat se na svět?

Koukat skrz prsty a

nenechat si do očí plivat

všechno, na co narazíme?

Naší klecí se stane náš svět,

naším světem se stane náš domov,

naším domovem bude naše duše,

která je často proděravěná hřebíky

naší existence a našimi chybami.

Cítit proudění vzduchu,

cítit květiny vonět,

nechat se unášet hudbou.

Tiše proplouvat...

Nechat se unášet...

Na vše zapomenout...

Pouze nasadit růžové brýle

a tiše naslouchat svojí duši...