Starý časy nevrátíš

Jsou dvě a nějakej ten malej díl,

ztratil jsi cesty směr, ztratil jsi cíl,

pochop, tvůj osud nikdo nezvrátí,

čas pro tebe už nikdo nevrátí

i kdybys stokrát chtěl.

Kráčíš šedou ulicí temnou tmou,

pláčeš nad její smutnou samotou,

dál kolem starejch domů bez lidí,

dnes jejich krásy nikdo nevidí,

maj´ okna beze skel.

Vidíš to staré dětské hřišťátko,

co kdysi zářilo jak pozlátko,

však co zde bývalo to už není,

ty nevíš, nemáš ani tušení,

jak krásně smích tu zněl.

Ze všeho zbyly jenom tyhle zdi,

zkus najít historii, no tak jdi,

vidíš, kolem nás je jen přítomnost,

snad´s pochopil, snad řek´jsem toho dost,

buď rád žes osud měl.