Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePsychina
14. 05. 2003
5
0
1930
Autor
Lúmenn
Do očí sype se mi sůl
na věži zvon zvolna odbíjí,
celá, tři čtvrtě, půl,
kol krku had se ovíjí.
Svírám svou zpocenou dlaň
a ruka se třese jako osika.
Po stropě běží bílá laň
teď ztěžka se mi polyká.
Hlavu mám v dlaních
a duši rozlomenou.
Psí čumák hladím
s bolestí nestřeženou.
Cítím už vánek černý řeky Styx,
trochu se bojím, to na paměti měj.
Měl mi toho víc a blíže říct
ten starý a moudrý čarodějNavždy_Tvůj
30. 06. 2003
Je to velmi zajímavé a má to zvláštní kouzlo, jen konec mi pokazil trochu dojem.... 3/5 +T
Ty víš, že já tomu rozumím velmi dobře. Jsou tam krásné metafory a skvělé vykreslení té příšerné atmosféry. Tip :)
nevím jestli tomu všemu rozumím tak jak bych měl, ale jedno je jasné: 4/5+T+K
Zcela s Tebou souhlasím. Také jsem si tím prošla.Také Ti neustále vnucovali terapie, při nichž by Tě poslouchali studenti, kteří se učí být psychiatři?
Závěr sice moc nechápu, ale jinak dobrý :o)
Na psyndě jednou ukončim svou životní kariéru a už mě odtamtud nikdo nedostane, budu se tam mít jak blecha v kožichu :o)))))