Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seChladnou hlavu #5: Do života s čistým štítem
16. 05. 2003
21
4
7243
Autor
Rimmer
„Mně ty šaty určitě spadnou!“ strachovala se Agáta a nervózně si upravovala ramínka a dekolt.
Chvíli jsem se tou představou nechal omývat, než mé fantazie přerušil odporný táhlý pískot mikrofonu, do něhož moderátor s předstíraným nadšením zahuhňal: „A jako další si pro šerpu půjde Vojtěch Chládek!“
Vykročil jsem. Z galerií se na mou hlavu okamžitě snesla sprška dvou dvacetníků. Jeden po mně s veškerou vervou mrštila maminka, druhý vypadl nějakému důchodci, když vytahoval kapesník, aby se vysmrkal.
Za bouřlivého aplausu mých rodičů mě třídní s mírnými komplikacemi navlékl do šerpy, na níž stálo přemrštěně kudrlinkovanou kurzívou: Do života s čistým štítem. Doteď jsem nepochopil, co má tohle stupidní heslo znamenat. Bohužel na hlasování o jeho použití se dostavila pouze jeho autorka, Vlasta Bouchalová. Návrh prošel jednohlasně.
Od umělohmotně se usmívajícího ředitele jsem převzal sklenku sektu a přání zdárně složené maturity a Alois Čižmar, můj bývalý spolužák, kterého vyhodili v tercii, neboť se úspěšně pokusil zapálit fyzikáře, mi předal květinu.
Po vyřízení těchto a několika dalších formalit jsme se celá třída jako jeden muž zašili do kamrlíku za pódiem, který byl už od časných ranních hodin plněn pestrou škálou alkoholu a vprostřed stolu mu vévodily tři ohromné sklenice s utopenci.
„Do života s čistým štítem,“ strhl si Radim naštvaně šerpu a chvíli civěl na nedoceněné motto, „ty vole, to je tak nápaditý jak slogan reklamy na vložky.“
„Do života s čistým štítem,“ strhl si Radim naštvaně šerpu a chvíli civěl na nedoceněné motto, „ty vole, to je tak nápaditý jak slogan reklamy na vložky.“
Vlasta ho probodla tetanovým pohledem. „Kritizovat umí každej!“ zavzlykala a s brekem vyběhla z místnosti.
„Začíná se to rozjíždět,“ utrousil Julius a típnul cigaretu o klavír, aniž by spustil oči z kusu obrovské jahody, jenž si bezstarostně levitoval v jeho sklenici nadnášen bublinkami šampaňského.
Tyhle lidi mi budou chybět, došlo mi, když jsem se prohraboval bednami lihovin, pátraje po své zamluvené láhvi jablečného berentzena, vědom si toho, že pokud chci zachovat jednosměrnost svého zažívacího traktu, musím dnes večer pít zcela monotónně. Á, tady je. Vytáhl jsem ji, vzal jsem si z poličky jeden plastikový kelímek a posadil se ke stolu.
„Ty vole,“ zafuněl Radim a těžce dosedl na židli vedle mě, „mně to je úplně jedno, že mě Vlasta nechala, chápeš? Teď jsem prostě svobodnej...“
Kývl jsem, vzal jsem si svou flašku a kelímek a poohlížel se po lepším místě.
„Počkej,“ stáhl mě zpátky, „je mi to jedno, rozumíš?“
„Mně taky,“ souhlasil jsem.
„Svobodnej. Nevázanej. Můžu si užívat,“ všiml si láhve vodky na piáně, ihned po ní sáhl a začal ji do sebe klopit. „Jsem volnej. A mě chce každá. A když ne, tak bude chtít,“ vylovil nudli z levé nozdry a otřel si ji do stehna.
„Držim palce,“ vyrazil jsem ze sebe nakonec, jen abych přerušil rozpačité patnáctivteřinové mlčení.
Sálem se mezitím šířil geometrickou řadou informační klenot. „Chlast a žrádlo zadáčo v zákulisí,“ špitalo se u každého stolu i při každém ploužáku.
A tak v zákulisí už za půl hodiny nebylo k hnutí. Přitom maturant jsem tu byl momentálně jediný. Zbytek třídy před malou chvilkou naskákal na parket křičet, že chce žít krásně a nonstop. Jako na jediného ošerpovaného se na mě stála přípitku chtivá fronta.
„Na maturitu, chlape!“ zvolal jakýsi blondýn a vrazil mi do ruky kelímek s čímsi hnědým, co zcizil z naší alkoholové zásoby.
„Já tohle nepiju,“ opatrně jsem přičichl.
„Nekecej! Teď už jo.“
Situace se mnohokrát opakovala. Jen už ne s blondýny. Měnily se odstíny vlasů i nápojů a tváře gratulantů byly stále rozostřenější. Nesčetněkrát jsem si připil na maturitu, mockrát na mě, dvakrát na výročí svatby nějakého Franty z Kutné Hory a jednou na moje zlato ze Salt Lake City.
Když se dav přehnal, zbyla jen hromada prázdných láhví a já. Shrbený na židli, se skelným pohledem a problémy s rovnováhou.
„Ty vole, kde je všechen chlast?“ zděsil se právě příchozí Julius tak, že málem spolknul cigaretu. Pak se podíval na mě: „Ty seš prase.“ Rezignovaně položil na stůl průhledný balíček. Zkoumavě jsem se na něj podíval.
„To zůstalo v tombole,“ vysvětloval, „nikdo si nepřišel.“
„Já ochutnám,“ vyartikuloval jsem s obtížemi.
Několik minut jsme mlčky seděli. Julius pokuřoval. Já chroupal pestrobarevné kuličky z balíčku.
„To je do vany,“ řekl najednou, když jsem se zakusoval do šesté kuličky.
„Cože?“ olízl jsem se.
„Do vany, vole,“ vydechl obláček kouře, „žereš sůl do koupele.“
„Mně to přišlo nějaký... pikantní,“ zasmál jsem se a spadnul ze židle.
Vtom jsem zaslechl, jak někdo příšerně falešně zpívá internacionálu. Byli to tři rozmazaní Radimové, kteří naprosto synchronizovaně vklopýtali do dveří. Každý měl v pravé ruce ze tří čtvrtin vypitou láhev vodky.
„Do prdele, kde je všechen chlast?“ přerušili znepokojeně koncertní turné a začali zoufale prohrabávat bedny.
„Mně je nějak blbě...“ zaskuhral jsem z podlahy.
„Protože máš divný stravovací návyky,“ diagnostikoval mě Julius a rozbaloval další karton Marlborek.
„Já... ho vemu ven,“ řekl Radim smířený s tím, že jsme nasuchu, otcovsky mi pomohl vstát a velmi nejistým krokem mě vedl parketem.
„Tady se posaď, jo? Já ti dojdu pro kafe. Hned jsem zpátky.“
Zatímco se zdlouhavým klikatým způsobem vydal k baru, já se začal rozhlížet, kde to jsem. Proboha, já sedím u učitelského stolu... jo. Mžoural jsem bez výrazu na výkvět profesorského sboru, který mě na oplátku častoval zkoumavě vyděšenými pohledy. Nemohl jsem se svých kantorů dopočítat, protože někteří tu byli dvakrát i vícekrát. Obrátil jsem malátně hlavu tam, odkud měla každou chvíli dorazit moje káva. Barmanka se snažila marně probudit Radima, který spočinul přímo na barovém pultu.
„Jste nějaký bledý, Vojtěchu,“ angažovala se spolustolovnice po mé levici, profesorka Abrtová.
Laškovně jsem se na ni otočil a vydal jsem jakési citoslovce.
„Je vám dobře?“
„Ano,“ lhal jsem a mohutně zakýval několikrát hlavou všemi směry, aby mi uvěřila. Bylo mi hrozně. Cítil jsem, jak se mi přetlačují vnitřnosti a do stěn žaludku rozleptaných pestrobarevným alkoholem se mi zabodávají ostré krystalky soli do koupele.
„Z čeho maturujete?“ snažila se Abrtová vší silou udržet nevázanou konverzaci.
Vtom žaludek udělal výmyk a moje trávicí šťávy vytryskly na ubrus. Abrtová zapištěla. Radim se s trhnutím probudil a rozlil na kolemjdoucí Vlastu vařící kafe...
***
...pomalu jsem otevřel oči. Celý můj pokoj nabyl přes noc prapodivné aroma, na koberci ležely poblité kalhoty a sako a z ramínka nad peřiňákem visela zmačkaná a pozvracená šerpa: Do života s čistým štítem. Bože... ta pachuť v ústech... a moje vzpomínky na včerejší večer jsou ucelené jako Sociální demokracie.
Vyhrabal jsem se z postele a vydal se do koupelny k zrcadlu. Propadlé oči, zmuchlané tváře, celý obličej naruby a cosi... nad horním rtem. Naklonil jsem se a zaostřil. Rtěnka. Kousek otisku rtů. Tak já jsem se včera líbal... a vůbec nevím s kým. Doufám, že s dívkou.
Najednou jsem zaslechl plesknutí. To maminka v pokojíku spráskla ruce.
„Vojto, co to je? Ty jsi zvracel?“
„Ne,“ reagoval jsem instinktivně, „to... Julius... se strašně opil a... pozvracel mě.“
„Kolikrát proboha?“ prohlížela maminka nevěřícně sako ze všech stran.
„No... jednou,“ zaváhal jsem, „ale on se předtím strašně moc najed`.“
4 názory
Aurora Těšínská
08. 04. 2008Aurora Těšínská
08. 04. 2008Nářezový_sluníčko
10. 09. 2007
Nejsem si jistej, Kreténe. Prostě taková ta hrozně rozsáhlá série různejch předmětů v Kostce. Biologie v kostce má dva díly a je to hrůza.
Kuličky do koupele zabodovaly:)
A až budu mít před maturou,přečtu si zdejší diskusi Rimmer versus gASK,podívám se na vaše známky a budu vysmátá;)***
Jo, skoda, ze ja o svem maturaku takhle hrejive psat nemuzu, nejak sjem si ho neuzil . . .
Ale ty jo a to je hlavni!
Lasy*
Kamenna_Tvar
17. 06. 2003
1, 2, 2, 1... nesedlo mi nic, ale bylo to tak nádherně fraškovité, učitelé hodní jako nikdy, hodnocení za osmiletou pověst na ústavu, nikoli za výkon na místě. No, alespoň už zase můžu jíst a spát...
Gratuluju všem úspěšným maturantům...
hezký, zasmál jsem se...*
"sprška dvou dvacetníků" atd:-)
jak to dopadlo, vy dva maturanti??
1;1;1;2..čeština mi tak úplně nesedla...vlastně mi vůbec nesedla:)..česká literatura od r.1945 dodnes..neznat Kunderu tak jsem se tam jen blbě usmíval;)
Udělal jsem již v pondělí, ale terpve teď jsem přestal oslavovat...a doma jsem se ještě ani neukázal:)
Rimmer: Doufám že dopadneš podobně dobře, budu držet palce, nejlépe hned:)
to je hrozná sranda.t i p
z biologie sem si táhla plavuně. ani už nevim, co to je. no, vlastně u maturity sem to taky moc nevěděla, ale pan doktor Kopřiva byl hodnej. to zvládneš!
také jsem se moc pobavil :)
zajímavé, jak se Chladná hlava díl od dílu liší kvalitou, tentokrát opravdu dobrá :)
*
a ta diskuse s gASKem je také zajímavá :)
cekanka_ucekana
17. 05. 2003cekanka_ucekana
17. 05. 2003
Naštěstí mě ta milá povinnost očekává už v pondělí..takže to budu mít rychle za sebou;) A navíc již ráno budu vítat naší maturitní předsedkyni květinami a vlídným slovem, takže i to by mohlo dát kapku k dobru..asi jsem u nás jedinej kluk schopnej kloudně mluvit na veřejnosti či co (maturitní ples, stužkovák, poslední zvonění a teď tohle..když neodmaturuju tak se budu ucházet o místo tiskovýho mluvčího:)
K tvé kritice maturity nemám co dodat..snad jen - pokud jsi viděl nové čili budoucí maturity, tak to je ještě o krok níž..testové otázky jsou pro osmileté gymnazisty vždy něco, jako kolektivní práce, neboť osm let je spousta času k vypracování dokonalých a nenápadných metod jak se dorozumět;)
čekanka: :)))
gASK: já jsem rozhodně pro ty státní maturity, jsou jednoduchý, prokážou přehled mnohem víc než momentální forma ústního zkoušení, a jestli jde o opisování, mohli by se vyplňovat totálně izolovaně a separovaně, třeba jediný kantor a žák v jedné učebně, maturity by pak sice trvaly měsíc, ale co...
maturita je stejně jen zrdžovačka, další kýbl stresu a důvod, proč se nemůžeš plnohodnotně připravit na přijímačky na vejšku... měli by normálně zprůměrovat klasifikaci během těch osmi let a rozloučit se se mnou...
Já jsem pro zrušní maturit úplně, jenom by tě profesoři nějak slovně ohodnotili, popřáli hodně štěstí u přijímaček a konečně si oddychli:)
Pro zprůměrování klasifikace bych zrovna nehorlil, neb moje známky rozhodně nejsou výstavní..v primě jsem sice začínal jako výstavní utlačovaný a šikanovaný genius s vyznamenáním, ale během přechodu na takzvaný vyšší gympl se ze mě vyklubalo cosi jiného..jdu si vlastní cestou, což s sebou nutně přináší konflikty s profesory( na profesorky zabírá zatím naštěstí můj šarm nebo co to vlastně mám:) a tím pádem i poněkud horší známky.. myslím že nejeden profesor mi s úlevou v pátek z okna našeho ústavu zamává:)..
:))))
asi třikrát jsem se dost nahlas zasmála...:))
chybí tomu trochu výraznější pointa -ale i tak...
a určitě dej vědět, jak jsi dopadl! (nebo kam...)
sleeping_beauty: Boze muj...to je genialni:-).
Cely ten cyklus jsem sice necetla, ale tahle ukazka mi staci k tomu, abych to v nejblizsi dobe udelala. Je to prakticky bezchybny....pokud nepocitam sem tam nejaky carky.
Jestli Te to zajima, tak:
-bohuzel (carka) na hlasovani..
- formalit (carka) jsme se
- na zidli (carka) se skelnym pohledem...
- Radim (carka) smireny s tim...
- zaludku (carka) rozleptanych pestrobarevnym alkoholem (carka) se mi...
Ale to jsou v porovnani s genialitou tehle povidky detaily.
Mas tam nadherne postrehy... (treba to s tim rozchodem "me je to jedno, jsem volny..." - tohle pouzivaji nejen panove).
"do zivota s cistym stitem" - docela by me zajimalo, zda je to fakt nebo sis to vymyslel...kazdopadne je to skvele...
Ohromne jsem se nasmala...zvlast konec je skutecne obdivuhodny:-).
Dovolim se nas mrnavy klubik a tip k tomu.
Diky moc....
sleeping beauty: Děkuju ti moc. Kvůli nějakým podivným machinacím se mi tvá hřejivá kritika smázla, tak jsem ji sem znovu přetáhl. No jo, s některými těmi čárkami máš pravdu. Dík, opravím si je. Přesto u některých budu neustále vzdorovat. Po "formalit" čárka není a u rozleptaného žaludku můžu přívlastek považovat za těsný, takže ho oddělovat nemusím.
Je mi ctí být ve vašem klubíku.
Heslo na šerpu je smyšlené. Ve skutečnosti jsme měli "K odvaze nás nutí strach". Všechno to jsou taková dost podivná motta. Trochu jako "Kdo nepracuje, ať nejí."
Jsem strašně rád, že jsem tě přimněl ke smíchu...
:D...tak tohleto mě skutečně nádherně dostalo, už ani nevím kolikrát jsem se zasmál..budu se muset prokousat i dílky předchozími, pokud jsou tedy stejně zdařilá. A já věřím, že jsou..
A navíc mám čerstvě svůj maturitní ples za sebou, takže je mi tohle téma pěkně blízké..i když jsem si ho asi až takhle dokonale neužil, už jenom proto, že jsem měl tu čest ho spoluorganizovat ( ve tři ráno jsem budil půl Čáslavi, abych zjistil kdo odveze koberec z Hory. Ten koberec nesli i za střízliva čtyři lidi..no a v noci nás byli víceméně tři, jeden totiž pravidlně odpadával, plus jeden náhodný kolemjdoucí opilec, který se stále nabízel: "Já vám ten košík vezmu slečny..". Tak asi tak.), ale stejně stál za to...
Díky ti a *t
Jo, maturiťáky jsou bezva... Maturity už jsou horší... hodně štěstí a dík za reflexi.
Já děkuji tobě za připomenutí všech těch již napůl zapomenutých nezapomenutelných okamžiků z mého, ale i těch jiných maturitních plesů:)
Maturity raděj nepřipomínat...v pondělí jdu tahat štěstí před komisí a stále jsem se nějak nedokázal přesvědčit k učení..
Vyprávěj mi o tom. Jsem uprostřed maturitní paniky. Jenže ta říká: Ty vole, to se nedá. Takže není příliš motivující. A ještě ke všemu brání spánku.
Jako můj kamarád - od včera nejí nespí a jenom se učí a zvrací do kyblíku:) Naposled když jsem ho viděl měl krví podlité oči mumlal si svou mantru: "Tosenedátosenedá.."..
Já jednou denně zalistuju maturitníma otázkama, přičemž u každé pravím jen: "To se vokecá.."..a věřím tomu. A během dnů se jen tak flákám po městě (vždyť mám přece ty prázdniny:) a po večerech na hradbách..
Upřímně - už jsem se učil v kuse od čtvrtka do čtvrtka, leč teď je moje hlava přeplněná a další vědomosti mi odmítá přijmout...tak aspoň chodim po městě a provokuju ostatní náhodně kolemjdoucí maturanty:)
Ty seš pohodář. Já taky věřím v sílu improvizace. Ale prostě například téma "Rostlinné houby" pro ni příliš prostoru neposkytuje. Uvidíme. Proboha, je to jenom maturita. Kdo dneska potřebuje vzdělání, viď? Amatéři. To přijde ještě zvracení, jo? No potěšpánbůh...
Divil by ses:) Kamarád maturuje z biologie a už má vymyšleno, jak se od jakékoliv otázky dostane k popisu Slona Afrického, protože toho má dokonale nastudovanýho..;)
Zvracení je ta lepší část..nepřej si vidět ty případy co jsou u matury na práškách - úsměv na dva prsty, sliny jim kapou z koutku a zorničky maj přes celý oko..ale ty na nerváka nevypadáš:)
Pohodář? Jak se to veme..to je spíš daný předmětama - čeština? Mám za jedna ze slohu, takže mě nevyrazej..
Informatika? :D vysmáto..
Angličtina? Můj druhý jazyk:)
Matika? Oops..věřím v dobrotu naší krásné mladé nezkušené matikářky:)
Bože, Bože, to bude týden...
Abych odvrátil pozornost od vlastní neschopnosti se to naučit (mně to vážně nejde), pustil jsem se rovnou do kritiky samotného smyslu maturit. Nazývat něco tak úchylného Zkouškou dospělosti...
Sedím a učím se zpaměti kostru otázky... to skutečně předvede můj přehled, intelekt a připravenost do života v plné míře.
Já mám Čj, Aj, Zsv, Bi.
Bohužel čeština je mým jediným jazykem. Žádný druhý nemám. Biologie v kostce je šíleně ohromná krychle a filosofie mi také nějak protéká mezi prsty. Ale mám také jedničku ze slohovky...