Tilion

Pluj v stříbrné své loďce dál,

můj bledý příteli.

Kdo jiný by na milost mě vzal,

kdo o smutek se podělí?

Tvář bílou svou máš zjizvenou,

jsi tolik sám.

Zalij mne září stříbrnou,

bolest a smutek tvůj já znám.

Vím, kdo jsi, kdo pluješ nebem černým,

jsi přece on!

Můj bledý, nekonečně věrný

měsíční přítel Tilion.

Arien

Loďka je zlatá v září spalující,

nepohleď na ni okem smrtelným.

To jenom stromy, květiny milující,

ti jediní ji vidět smí.

Zalije srdce zlatou teplou září,

občas se mihne za mraky jak sen,

jindy je velkou spalující tváří,