Popelka

Popelka Popelka bílá v tmavých hadříčcích do nůše skrývá dětský smích. Slova jak perly květy pomněnek. Na smutek nervy vlité do sklenek. A nůše plná tenkých jehliček bodá jak slova smutného baviče. Na smutek není není lék, za jeden dotek platíš nový stesk. A hlava plná lesklých neónů snaží se uspět v světě šanonů. Zapomeň na můj vlhký polibek dokud Ti tělem ještě duní vztek. Vztek ten je který vyvane, jen otok po střevíčku zůstane a princ tě pozná podle obutí. Osud nás k lásce nenutí. Pak přijde chvíle kdy mi odpustíš ve sladké zemi o které teď sníš. Popelka s hlavou plnou oříšků jehličky touhy nese v košíčku a všichni svatí zhora skandují reklamní hesla božských regulí Možná se držíš někde při zdi a princ z pohádky si tě vysnil. Chtěl bych ti podat polštář pod hlavu, podepsat rozkaz pod svou popravu. Podržet sen v němž lidé stavějí na oltář trsy rudých kamejí a místo bodce tenkých jehliček do mozku nasát vůni jesliček.

---