Věž

Věž

     Jednoho rána jsem se probudil. Zdál se mi sen. V tom snu jem skočil z vysoké věže na písčitou pláž a zabil se. V zápětí jsem se probudil ve třídě a prosil spolužáky ať mě zachrání. Smáli se mi. Konec snu. Sny většinou nedávají smysl a jsou povětšinou nasáklé negativním, pokud se zrovna nejedná o ty nasládlé. Toho rána jsem si udělal extra silné kafe, přestože jsem ho nikdy nepil, namazal jsem si kus okoralého chleba pofidérní paštikou a pozřel žvanec s mírnou nechutí. Kafe jsem nevypil ba ani se ho nedotkl. Poté jsem přemýšlejíc nad smyslem uvařeného nápoje, udělal několik nezbytných opatření nutných pro můj konečný odchod. Ven. Šel jsem cestou. Cestou, kterou chodím již přes 14 let a proto mě zas nic nepřekvapilo. Došel jsem až k lesu, kterým jsem se dostal k útesu. U útesu, přímo u kraje,  stála lavička. Sedl jsem si.

     Hodinu jsem čuměl do té hořké hloubky až na divokou řeku pod útesem a přemýšlel nad podivným snem. Až si ke mně přisedla stará paní se psem. Otevřela noviny a kouřila. Dal jsem se s ní do řeči a usoudil, že je to vcelku sympatická bytost. Dlouhou dobu jsme spolu diskutovali a já jí vyprávěl o snu. „Také bych občas nejraději skočila,“ byla její reakce. To jsem nemohl pochopit a ani jsem to dále nezkoumal. Odešla. Zase jsem přemýšlel.

     Pořád mě ovšem děsila jedna myšlenka: Když jsem skočil z té vysoké věže a leťel vstříc smrti, byl to krásný pocit.Neuvěřitelně krásný. Mnou se vlastně prolila rozkoš a né hrůza a strach. V té chvíly jsem se sám sebe lekl, ale to bylo to poslední. Došel jsem až na samý okraj a skočil.

Máma s tátou odešli do práce a děda se o mě stará, brzo ráno mě rodiče probudili a jeli jsme do Rakouska, uprchlický tábor byl pěkný humus, u penzionu se plazí zmije a kamarád z Kanady mi vyrobil luk, máme moc malý byt a ve sprše je zima, stěhujeme se do baráku, bydlíme v Praze, lidé jsou kurvy, lidé jsou fajn, nejvíce mě ovlivnil Brian Molko, miluju tě, miluju tě, miluju tě, škola je na hovno, život je tak krásný.

Voda se zavíří a dno se zpění.

                                                                                                                               15.05.2003 Adam