Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSTRACH
30. 05. 2003
0
0
1936
Autor
Bledulka
Bojím se lidí,
jaké je tedy moje poslání,
v mých očích strach.
Trpím, když jsem šťastná.
Jak se může člověk cítit prázdný,
kdybych nezakusila, nevěřila bych.
Ten divný pocit, který svírá hrdlo
a srdce probodává jako jehelníček.
Taky samota mi sžírá duši,
uprostřed tolika bližních prakticky nemožná,
ale vyjímka potvrzuje pravidlo.
Bojím se lidí,
při každém kroku hledám oporu,
ano mám nejbližší rodinný kruh,
ale oni mě nedokáží pochopit,
nejhorší je ta prázdnota.
Vím o čem mluvíš...o zlu v lidech u nichž hledáš pomoc a oporu. Tak snadno se lidem uvěří a o to horší je unést bolest zklamání. Řešením je snad jen...nechtít toho po lidech tak mnoho.Nechtít hned city nejvřelejší a přátele si vybírat pečlivěji. A trpělivost.
Vystihla si to dobře, taky ten pocit znám. Podle mě je překonání strachu důležitá věc, o kterou by se člověk měl snažit.
Všem dík za kritiky, vidím, že nejsem zas tak sama, jak se domnívám, jednou snad najdu odvahu podívat se světu do očí a taky se zamilovat, až dospěji, jsem ještě dítě, tak mě ve všem neberte tak vážně.
Všem dík za kritiky, vidím, že nejsem zas tak sama, jak se domnívám, jednou snad najdu odvahu podívat se světu do očí a taky se zamilovat, až dospěji, jsem ještě dítě, tak mě ve všem neberte tak vážně.
Bledulko, kdybych to neznala, nechapala bych..:)
ak prides na nejaky zlepsovak, daj vediet!
Možná není dobré se takhle uzavírat. Tvá samota se rovná Tvému strachu. Rodina nikdy nezastoupí toho, kdo stojí po Tvém boku. Bát se svého štěstí je cestou do ještě větší deprese. Když se daří je to špatné a když se nedaří potvrzuje to jen obavy a pak už zůstává jen strach a samota.
Je tohle život?