NOČNÍ NÁVRAT ŠTAMGASTŮ-2

„Hele, tady už je to s kopečka. To bychom mohli sjet,“ mínil Tomáš a usedl opět na kolo. Martin udělal totéž a oba vzápětí vrávoravě sjížděli svažující se cestu.

 „Kam se tak ženeš?“ zeptal Martin, když Tomáš nabral na rychlosti.

„Mně to nějak nebrzdí!“ ozval se výkřik.

 „Brzdi na pekaře!“

 „Cože!?“

„No botama!“

Vzápětí nato se ozvaly dvě rány, které způsobily dva nárazy do plotu zahrady. Plot vedl podél cesty a oba do něho svorně narazili.

„Co se zase na mě válíš!“ zahartusil naštvaně Martin.

„Můj nos! Já se zase praštil do nosu!“ vyhrkl Tomáš.

„Hlavně ze mě slez!“

„Hele, mně se urvala řídítka!“

„Ty jsou z mýho kola!“

Oba se poté o ně chvíli přetahovali, aby pak při pokusu postavit se na nohy, spadli zpět na kola. A ještě se přitom hlavami navzájem praštili.

„Jaúú. Praštil si mě do hlavy!“ vykřikl Martin.

„Ty mě taky!“

„Mám roztržený kalhoty!“

„Je léto. Máš aspoň větrání.“

„Do pr..z předního kola mám osmičku. Stará mě zabije. To je její kolo.“

„Jé. Mně taky přední kolo změnilo tvar a dráty jdou z něj vyndavat.“

O chvíli později lezli po čtyřech podél plotu zahrady, ve které byla chata Martina. Ten až po několika pokusech vsunul klíč do zámku dveří a ještě se přitom marně pokoušel postavit se na nohy. Když se praštil hlavou o vrátka, zkoušel je odemknout Tomáš. „Sakra, taky mi to nejde vodemknout!“ konstatoval po několika minutách Tomáš. A pak se větší silou pokusil klíčem v zámku otočit. K jeho překvapení ta část klíče, kterou držel v prstech, mu v nich zůstala.

„Co je? Tak už si vodemknul?“ zeptal se Martin.

„Von konec toho klíče zůstal v tom zámku.“

„Ty blbče! Ty si zlomil klíč!“

„To se mi taky nedávno stalo.“

„Zejtra přijede ta moje. To bude bengál!“

„Si něco vymyslíš.“

„Radši mi pomoz přes plot do zahrady.“

Vzápětí se Martin sápal na plot a Tomáš mu pomáhal. Netrvalo to dlouho a Martin zůstal zavěšen na konci plotu. Přitom máchal rukama a nohama, aby poté dopadl hlavou napřed do angreštů v zahradě.

„Zasra..angrešt!“ vyjekl.

„Au! Kop si mě do nosu!“ naříkal Tomáš a i on se zanedlouho ztěžka vyškrábal na plot a přes něho přepadl také do angreštů.

„Co tady děláš?“ ptal se ho hned Martin.

„No, mám to do chaty daleko, tak tu u tebe přespím.“

Pak vrávoravě vstali a namířili si to k chatě. Po několika minutách se ozval rachot doprovázený ranami a Tomášovým výkřikem, že se praštil do nosu. Poté zavládlo ticho. Brzo ráno přijelo před zahradu auto, ve kterém byla manželka Martina a skoro současně přišla i manželka Tomáše. Oběma se naskytl pohled na dvě zničená kola, poškozený plot, polámaný angrešt a také na rozbitý skleník a rozpadlý dřevěný záchod. Ve skleníku vyspával Tomáš a v troskách záchodu Martin. Oba zakrátko vzbudily výkřiky jejich manželek.

KONEC