Syslíci

Je krásné ráno. Nejstarší syslice vylezla z díry, vztyčila hlavu a pro sebe si povídá:

"Tak už jsou tady zase. Podívejme, zase ta bílá přilba a vedle, pozor, ta zelená, to zase bude malér!"

Z protější díry vylezla sousedka syslík, rozhlíží se. "Krásné ráno, sousedko. Copak jste povídala?"

"Že je tady zase bílá, zelená a tamhle dvě červené přilby. To musím říct manželovi, aby rychle dodělal tu část domečku, která při posledním dopadu té zelené přilby spadla." Zalezla, manžel samozřejmě za rohem chrápal a jsa vyrušen neohrabaně se otočil.

"Je tam zase ta zelená přilba, rychle to dodělej".

Syslice vystrčí ven čumáček znovu a povídá: Manžel je z toho celej upracovanej, aby to všechno opravil, představte si, paní!"

A to už ze třetí nory vylezla další syslice a povídá: "Co je, co je, dámy, už zase lezou nahoru?"

"Lezou, lezou, " přikyvovaly ostatní.

"Musím se zase jít podívat na manžela, jak mu to jde", a zatímco zalezla, povídá ta třetí: "Jó, ten jí toho tak udělá, vždyť pořád spí a paní, co může, to ukradne. Ten můj říkal, že až ho chytne, tak mu prokousne prdel."

"A viděla jste to včera, paní, to ten jeden velkej pták přistál a takhle ho natočili ke křoví a přišla k němu jedna s dlouhými vlasy, asi ona, a pak na sobě leželi. Nevíte, co to dělají?"

"No, to nevím, ale soused odnaproti říkal, že se tak v jejich říši dělají malí syslíci."

"Cože, ten můj, a to je nějaký znalec," vmísila se do hovoru čtvrtá," povídal, že mají blechy a po přistání nebo tak nějak jim je chodí vybírat"

"Dejte pokoj, paní, takovou blechu nevyválíte. A potom, proč to dělají i v těch smrdutých krabicích, co s nimi ty ptáky vozí?

"Vy jste to viděla?"

"To ne, ale soused, který už rozumí jejich řeči, povídal, že si říkali: Vyženeme tu blešku ještě zezadu. Tak to vidíte, paní, tak to vidíte."

"Já už musím jít", povídá čtvrtá syslice, "ten můj jde na syslí výbor a musím mu vybrat kožich od blech, aby byl čistej, když se budou usnášet".

Když zalezla, obrátila se jedna syslice na druhou a významně se na sebe podívaly. Po chvíli jedna praví:

"Představte si, dámy, tam, co chodíme pít ke studánce, ležela taková zvláštní průzračná studánka, ale měla jen jeden otvor, voda byla uvnitř a vytékala" praví první syslice. "Předseda syslího výboru pak prohlásil: "To se musí zkusit, zda to, co je uvnitř, neznečišuje okolí. "

Jak se napil, tak prý významně poznamenal: "Nahněte mi to trošku víc, nechte to na mně, já to musím vícekrát odborně posoudit."

"Voní to jako naklíčená a zkvašená semínka ječmene, je to trochu silnější, pokud na vás ještě zbyde, tak se pomějete."

A to prý bylo poslední, co řekl, povídá syslice.

"A tak si představte, že to předseda vypil, usnul a bylo po výboru".

"A to tam jen tak ležel?" ptaly se ostatní syslice.

"Ano, ano, milé dámy, a představte si, jak tam ležel pod skálou u studánky, tak ti velký ptáci létali
nad ním. To je hrdina"

"Pravdaže, pravdaže", přikyvovaly ostatní, ale jejich tváře prozrazovaly něco jako: "ten starej vožrala, kvašená semínka už mu nestačí."

Jako poplachem se po celém tom syslím ležení ozvalo: "Zelená přilba letí, honem se schovejme!"

Všichni syslíci zalezli, možná, že se ve svých norách třásli, možná že někteří spali, někteří se milovali, aby ještě něco stihli a třeba ti starší a zkušenější rozjímali, co to ti mladí ještě vyblázněný dělají, ale pravdou je, že když bylo hezky a bylo trochu klidu, vylezli, nejprve vysunuli svoji hlavičku s dlouhým krkem a bez pohnutí těla se rozhlíželi, co se kolem děje.

A tak doba ubíhá a přišlo jaro a jak jdu znovu kopcem nahoru, mocná příroda již zrodila nové pokolení, stojím tu před dírou a z díry vykukuje malý syslík. Dívám se na něj tak hezky, jemně a citlivě a potichu, abych ho nevyrušil, povídám: Tak co, mladej, ty jsi tak krásnej...

Odpověď byla stručná, krátká a za léta z lidské říše odposlouchaná: "Co čumíš, vole!"