NETYPICKÉ POTÁPĚNÍ

Jednoho rána mě zaujal ve skříni zvláštní oblek. Při bližším zkoumání mi došlo, že jde o oblek potápěče. A tak jsem se do něj oblékl. Chodit se v něm zrovna moc nedalo, ale přesto se mi podařilo dovrávorat se do koupelny. Nějak se mi však podařilo klopýtnout a při pádu do vany jsem se zamotal do hadice sprchy.

  Omráčenost mě hned přešla po vystříknutí vody ze sprchy. Pak nastal zápas s hadicí, který skončil u kohoutků. Asi se mi je podařilo strhnout a možná, že i něco více, protože voda stříkala přímo ze stěny. Voda počala stoupat, což mně ani moc nevadilo. Naskytla se mi totiž možnost potápět se. Po klesnutí na podlahu koupelny jsem pocítil nedostatek vzduchu. Nadechnutí nebylo zrovna moc dobrým nápadem a tak jsem se rychle vynořil. Náraz  hlavou do stropu zase způsobil mé rychlé ponoření. Díky potápěčským brýlím jsem se v pohodě díval na zatopenou koupelnu. Pak se přede mnou objevil nějaký kulatý otvor, do kterého jsem vplul.  Hned poté mému zraku neunikl vnitřek  bubnu,  o který  jsem se hlavou praštil. Došlo mně, že se nacházím v pračce.

  Nevím, jak se mi podařilo dostat se ven z pračky, ale následoval náraz do umyvadla, které mi zůstalo v rukách. S ním jsem vrazil do dveří koupelny. Po jejich otevření jsem doplul až ke dveřím na chodbu. Pak mně došlo, že není moc dobré mít vytopený byt a raději jsem zavřel vodu. V potápění jsem však chtěl pokračovat.

  Netrvalo to dlouho a s kyslíkovou bombou na zádech a harpunou v ruce jsem vrávoravě vyšel na chodbu k výtahu. Při nastupováni do něho následovalo klopýtnutí a náraz do zadní stěny kabiny. Když výtah dojel do přízemí,  neuniklo mě, že harpuna je zapíchnutá ve stěně. Nešla však  vytáhnout. Po zapření se nohama se ozvalo rupnutí a já jsem vypadl na chodbu, přičemž na konci harpuny byla celá stěna kabiny. Podařilo se mi stěny zbavit a po skutálení se ze schodů na chodník jsem dolezl ke svému autu. Překážela mi sedačka a tak jsem ji odmontoval.

  K řece to byla zvláštní jízda. Sedělo se mi nepohodlně a ploutvemi se mi špatně šlapalo na pedály. Přesto jsem dojel a to přímo až do řeky.  Z toho neměl vůbec radost místní vodník, protože jeho domeček se po nárazu rozpadl, načež on hned volal vodní pohotovost. Já jsem se raději co nejrychleji vzdálil a při plavání pod hladinou jsem si ze zájmem prohlížel dno řeky. Bylo tam tolik věcí, že jsem si připadal, jako na smetišti. Pak mou pozornost upoutala žížala vznášející se ve vodě. Při bližším zkoumání mě zaujal háček. Nenapadlo mě nic lepšího, než za něho zatahat. Háček sebou škubnul a zasekl se mi o harpunu. Něco ji táhlo prudce nahoru a já jsem také stoupal. O chvíli později jsem se vynořil na hladině u loďky. Rybář na mě vytřeštil oči. Bývalo by se mi ponoření podařilo, kdybych neměl na harpuně zaseklý háček. Rybář byl stažen do vody a dopadl na mou hlavu.

  Po blíže neurčených pohybech rybář za jekotu zuřivě doplaval ke břehu a prchal pryč, přičemž se držel za zadnici. Bylo mně divné, že na špičce harpuny byla část jeho kalhot. Ale nelámal jsem si s tím hlavu a opět se ponořil. Plavání mi šlo jen do okamžiku,  než jsem se narazil na pana Potápníka, který byl náruživým  potápěčem a po většinu volného času žil pod vodou. Chtěl jsem něco říct, ale díky dýchacímu přístroji to nešlo. Pan Potápník po nárazu vrávoravě stoupal k hladině. Také jsem stoupal, ale při vynořování se konec harpuny zapíchl do spodku kánoe. Ti,  co v ní seděli,  z toho moc velkou radost neměli zvláště poté, když se mým nechtěným přičiněním kánoe převrátila. Hodně zmatený pan Potápník se vynořil u další kánoe a byl praštěn pádlem, načež zmizel pod hladinou. Mezitím se mi podařilo konec harpuny vyrvat ze spodku kánoe. Jenže pak jsem ji omylem odpálil a zasáhnul další kánoi. I ta se převrátila a do nataženého lana od harpuny narazil další kanoista.

  Závod kánoí byl díky mně narušen. Dost kanoistu křičelo a plavalo naštvaně za mnou. Nervalo to dlouho a na řece mě honil kdekdo v čele s vodníkem, který byl zafačovaný lopuchy.