Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Konina

12. 06. 2003
2
0
979

Městské Hromadné Dostihy

 

     V potemnělém startovišti podupávají desítky koní. Potichu si šeptají motivační hesla, aby našli sílu dorazit do cíle. Hesla se mění, ale cíl je stále stejný. Každé ráno znovu. Nervózně odfrkávají a melou kopyty jeden o druhého. Čekají, až konečně nastane ten okamžik, a kóje se otevřou. Chvějí se vzrušením, jaké to dnes bude, ale zároveň se bojí, aby nezklamali. Aby to nevzdali v půli cesty, neobrátili směr a nevrátili se zpět do svojí útulné stáje.

 

     „Nepřešlapujte bílou čáááru, nebo budete diskvalifikovanýýýý,“ řičí rozhodčí z amplionu, čímž závodníkům na klidu nepřidá. Konečně je to tady!!! „Sezame,otevři se“ zní oboustranně modlitba koňských Alibabů. Kóje se otevírají a mnoho párů očí zmateně civí do závodiště. Proti nim se vyhrnuly nepřehledné masy, změť kopyt, ocasů a hrudí.„Proč nás pořadatel předem neupozornil, že to je štafeta??!!“ Ti odvážnější se snaží probojovat,  pokornější tiše ustupují a vyčkávají.

 

     První pozice obsazují samozřejmě ti bojovnější s ostrými kopyty. Hucul-svalovec se mohutným cvalem opožděně probojovává do prvních pozic, ale je překvapivě smeten starou herkou, která ještě před chvílí pokulhávala vzadu na startu. Tam vzadu je ještě místo, tam by se ještě někdo mohl probojovat. Statná kobyla rychle očima porovnává velikost mezery se svým kobylím pozadím. Nakonec se sebevědomě rozhodne mezeru vyplnit. Ouha! Boj pokračuje. Kobyla zřejmě přecenila své možnosti. Pomalu sune svoje mohutné tělo mezi dva závodníky, ale ti se nehodlají vzdát lehce. Především závodník z levé strany nesportovně zmítá kopyty, aby prostor pro vtěsnění kobylího zadku byl co nejmenší. Kobyla je však bojovnice. Vztekle frkne, nabere dech a prudkým pohybem zarazí zadnici na úroveň soupeře. Jeho dosud svobodné slabiny, vystavené na odiv ostatním, drtí kulky. „Vida ho, valacha, jak je najednou krotký,“ zazubí se kobyla.

 

     Mladičká klisnička s načesanou hřívou se vzhlíží marnivě v odrazu skel podél závodiště. Na její figuře je poznat, že pochází z ušlechtilého rodu. Domýšlivě přehlíží všechny ty uslintané hřebce, kteří se na ni lepí. Vždyť přeci žádný z nich není hodný její krásy. Provokativně na ně vycení zuby. Jen ať si hledí, stejně ji nedostanou.

 

     V závodišti to zašumělo. Slabý grošáček padá k zemi,´zpěněný únavou a horkem. Zdálo by se, že přes davy koní nemá kam padnout, ale soupeři najednou solidárně uhýbají, aby vytvořili uličku slávy. Je znovu čas na motivační hesla. Každý si cosi pro sebe šeptá, každý je uzavřený tak zvláštně do sebe, neohlíží se po ostatních závodnících. V tomto závodě není vítězů, ani outsiderů. Všichni dosáhnou svého cíle. A zítra ráno znovu.


JeanJoche
09. 07. 2003
Dát tip
pekne, moc pekne...

Rowenna
25. 06. 2003
Dát tip
******

Morney
17. 06. 2003
Dát tip
Zajímavé :-))))

Bacil
15. 06. 2003
Dát tip
:-))

Krel
15. 06. 2003
Dát tip
:-)) fajn..

Marthin
15. 06. 2003
Dát tip
Docela dobrá metafora, ale bývá to tvrdší..:-)

chicoria
14. 06. 2003
Dát tip
Skvěle, tip

IVANOL
13. 06. 2003
Dát tip
Pěkně, trefně. :-))

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru