Začátek mé knihy II.

Z lékárníkových pilulek a sirupů by onemocněla i Ominka

a ta měla tuhý kořínek, jak říkávala, když odháněla špačky od višní

a přitom sprintovala přes celou zahradu.

Jo z té staré višně to byl sirup,to byla meducína!

Pak hladila mi bolavé tlusté bříškocelou noc.

Lékárník má očka jako naše králice a také takový lalok, jenže on to má z alkoholu, kdežto Bobina z toho, že  je už třikrát po mladých.

Jmenuje se Bočan a jeho dcera je Lídie, Liduška, Lidka, Lída jedna blbá. Kamarádíme spolu vždycky než se pohádáme. Je zrzavá a má velkou hlavu, stejně jako pan Bočan, ale lalok nemá, protože alkohol nesnáší. Chodíme spolu na naši půdu a oblékáme se do starých tetiných šatů. Také tam jsou převleky z Masopusta. Nejraději mám ten za tučňáka. Vůbec mám ráda tučňáky. Pan Bočan tak podobně chodí, hlavně když jde důležitě s Lidkou do školy, aby vyzvěděl jak se učí a chová. No neučí se dobře, ale to ji nevadí, protože ji nic nevadí. Lidka je v pohodě.