Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePlk 79
10. 06. 2000
0
0
578
Autor
Robinson
Cosi rozlité na stole, snad zbytky včerejšího večera. Střepy ze sklenice, ve které jsem hledal vykoupení & cestu někam pryč. Cestu k nalezení nové duše. Člověk přece může měnit duše. Nemůže mít od narození jen jednu.
Večer jsi hledal novou duši,...takových je spousta,......však ten, co o životě lecos tuší,....ví, že jen jedna nás mohla spoutat v den kdy jsme se narodily! :)
Súhlasím s človrdíkom a zároveň si myslím, že báseň nemusí nutne vyjadrovať len ucelenú, doriešenú myšlienku. Je oveľa podnetnejšie, keď nastoľuje problém, o ktorom sa dá premýšľať. A keď básnik priznáva vlastnú nedokonalosť je to presvedčivé. A to miesto kam zapadneš... Nepremýšlal si niekedy, že nemusi byť ŽIADNE miesto, kam by si zapadol? Že už to miesto máš práve tým, že sa zaradiť nevieš? A že je to miesto osobité a zároveň obsahujúce kúsky akýchkoľvek miest, z ktorých si z akéhokoľvek dôvodu vypadol? Ale vážne, nepochybujem, že raz príde zrelšia doba, v ktorej Ti bude jasné kam patríš... Aj keď... poznám len málo ľudí, ktorí sú si istí, že niekam patria. Život je cesta, stále hladáme, ak by sme niekde ustrnuli a nepohli sa ďalej... Zväzovalo by nás to. Ale rozhodne sa skúšaj nájsť sám seba, čím viac maličkých miest nájdeš, tým viac ciest sa pred Tebou otvorí...
Robinson : protože jsou to zajímavě poskládaný myšlenky. Cosi rozlité na stole, snad zbytky včerejšího večera ... to prostě nemá chybu :-)
Aniž bych se chtěl dotknout nějakého filosofického podloží, připadá mi to, že autor marně přesvědčuje sám sebe.
Vnitřní ospravedlní, že dělá dobře a že nemůže jinak, z dítěte vyrostlo něco jako dospělý, jen ta trucovitost a žádost po souhlasu zůstala.
Mozna jses blizko pravde. Casto si pripadam jako dite, ktery porad neco hleda, nejaky misto, kam zapdne.
Nevim, jestli je to malo, asi ne. Jen si toho nejak neumim vazit. Kdo umi, ma muj hluboky obdiv.
Robinsonku, dušu máš len jednu, ale môžeš ju obliecť do ČOHOKOĽVEK. Báseň sa mi páči, zaujal si ma. Ešte trošku sa s ňou pohrať... totiž, je to skôr otázka, ktorá by sa dala ešte trošku rozviť.
Proc? Proc by se na to mel kazdej vyprdnout? Orzhodne i Ty jsi nejak zareagoval - nevyprd ses na to.
Ano, mas pravdu Silvinka. Je to otazka, se kterou se peru v mnoha mojich plkach a porad nevim, co s tim. Mam totiz pocit, ze clovek muze mit vic dusi, ale pouze jedno svedomi.