Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePlk 70
10. 06. 2000
0
0
474
Autor
Robinson
V zatuchlých tunelech pod městem
se procházím s tělem Ježíše,
který před chvílí spadl z kříže.
Prý už ho to nebaví.
Sledují nás oči a dech ztroskotanců,
co utonuly na neprostupných plážích normálního života.
Cosi je ztáhlo zpět,
jako mě od ní a jeho z kříže.
Z duší zaprodaných snům
odkapává touha po neznámu
a strach z reality
a v loužích a stružkách putuje s námi.
Silvinka: Zatim mi psani pomaha hledat cestu k sobe samemu a s tim i cestu k zivotu. Je to pro me vsechno - nadej, obrana, vira, laska . . .
Vlastne musim priznat, ze po kazde, kdyz mi je nejhur, tak pisu. Je jedno co a jak, proste jen zapisuju vsechno, co najdu uvnitr sebe, uvnitr moji duse. Je to jak vodotrysk nebo vodopad slov odrazenych od krehke (ne)bytnosti moji duse.
No... možno má Javert pravdu. Ale nevidela by som to ako dosebazahladenosť. Očistná funkcia poézie, ak pretrvá, môže priniesť zrelé a naozaj skvelé plody. Napríklad Charles Bukowski. Otázkou je, kedy prestaneš písať.... Neprestaň, kúsky talentu, a nie nezanedbateľné, sa črtajú v každej Tvojej básni... Možno, keď sa v básniach vyrovnáš sám so sebou, pomôže Ti nadhľad písať ešte skvelejšie dielka. ;o)))
"Jako mě od ní" patří do jiného světa, ne?
Kam zpět?
Postavením sebe, Ježíše a ostatních na stejnou úroveň dáváš na vědomí, že to je především tvoje duše, ze které odkapává. Ti ostatní tě zase tak moc nezajímají, nevidíš do nich.
Po vetsinu casu delam to same. Ale obcas pozoruju lidi kolem a zkousim se do nich vzit. Zkousim myslet na to, co se jim honi v hlave, kam jedou a proc, kdo je ceka, koho by radi videli . . .
ber to trochu vážněji, připadá mi celé tvé dílo, že bylo psáno v návalu nutnosti psát, vyrvat to ze sebe ven, aby si člověk nemusel ublížit
tj. umění jako obrana před sebevraždou
Já bych to tak černě neviděla, třeba je jim dobře...,samotní mezi lidmi jen se svými myšlenkami... Když jedu metrem asi se nechovám jinak, přemýšlím si o svých věcech a někdy učiním i velké rozhodnutí... :-))) Kdyby bylo nutno, kdyby to někdo chtěl, kdyby to bylo potřeba..., vystoupím z té samoty...
Zapredávaš dušu noci, alebo zúfalstvu? Sú bahná z ktorých sa už nechce vstať ak si uvedomuješ to, čo Tvoj Ježiš, ktorého to na kríži prestalo baviť...
Ale byť Robinsonom medzi toľkými stroskotancami...
Tohle jsem psal v metru, kdyz jsem pozoroval, jak si lidi nevsimaji jeden druheho, jak maji oci otocene dovnitr, do sebe. Ze vzduchu primo cisel nazor, ze blizni nas je az prilis blizko a ze je to nudne a ze nikdo nevi, co s tim delat, vsem to lezlo na nervy a tak mi vsichni pripadali, jako ztroskotanci pohlceni vlasnim zivotem, kteri se nemohou vzeprit nicemu, ani sobe, nemohou zvednout oci a podivat se kolem sebe.
Pozerám, že máme v tramvajích podobné pocity. Ja občas musím vystúpiť, lebo mám pocit, že ich negatívnu náladu už neznesiem....
Hmmm, to asi jo. Tak me nedavno napadlo, ze by v metru mohli byt za okynkama na zdi nejaky obrazky, tedy sekence obrazku, aby to vypadalo jako film, jak se jede kolem toho.
I kdyz me tak napada, ze by to stejne skoncilo nakonec u reklam :-(