Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePlk 119
10. 06. 2000
1
0
2116
Autor
Robinson
Věčně nervozní prsty ťukající na stůl,
můj pohled věčně zakopávající o tvé oči,
ruce propletene v tvých,
rty utopené v druhých.
můj pohled věčně zakopávající o tvé oči,
ruce propletene v tvých,
rty utopené v druhých.
Mno, není to špatné, podařilo se to téměř zastavit do jediného okamžiku a chvatně jej načrtnout. Akorát se mi to nějak nerýmuje.
Dal bych tomu všemu nějaký honosnější název, protože si nemyslím, že by šlo jen o plky
U téhle básně jsou první čtyři verše naprosto skvělé, pak mi to ale připadá, jako bys už nevěděl jak dál
taky jsem sem vlezl scválně jako na poslední (z těchhle spawnovejch je vždy nejčtenější), ale jen abych autorovi řekl, že to co udělal je špatný jak pro něj, tak pro nás...
nejen že v takovým množství to nikdo nebude číst, ale ještě si nám to tu zahltil... možná ses měl nejdřív trochu rozhlídnout, jak to tu chodí, a ne to tu "slepě zaplkat"
nic ve zlým, ale číst z toho nebudu nic
No jo, tak to necti, treba to je pro Tebe i lepsi.
Jinak diky za radu, nejsi prvni, kdo mi ji dal :-)
Robinson: je mi jasný, že jsem nebyl první (to by bylo divný), ale nikdo to neudělal veřejně, což já považuju za dost důležitý. A věř mi, příjemný to pro mě nebylo...
To nevadí, Robinzone, kdyžtak můžeš všecko smazat a pak to vkládat po chvilkách.... já vím (na rozdíl od ostatních), že míváš problém dostat se k síti...
Přečetla jsem si všecko, pěkně po pořadě...
Myslím, že kdo bude mít čas, udělá něco podobného, protože pozná, že stojíš za přečtení (kromě Merlíka, samosebou, ale ten stejně většinou čte jinačí básničky ;-) )
Máš smutnou poetičnost a často se loučíš "až k smrti"... vzpomínám, že jsem psávala... pak jsem si dala závazek napsat také něco, co se člověka dotkne i jinak než smutkem....
Jsou to asi všecko spíš starší věcičky a říkám si, když to tak vytaháváš ze záňadří, jak se asi rány obnovují. Tak jestli jo, dej si bacha, ať se ti tam nedostane sůl - byť i ze slzy.
Těším se na tvá další "zastavení"
(musím se přiznat, že ta čísla, ve mně vyvolávala pocit, jako když si člověk čte v žalmech... a ačkoli slovo žal v žalmu obsazené není pro žalmy důvodem jejich pojmenování, tvé básně bych za žalmy považovala právě díky tomu smutku....
Dekuju, Klarko, za Tvuje radky. Musim priznat, ze pohladili u srdicka.
Ja vim, ze jsou moje plky vetsinou smutne. Bude to asi tim, ze je to vec, ktera me nejvic zasahuje. Nevim proc, ale pokazde vim, ze kdyz vezmu tuzku a papir, tak mi to pomuze. Navic, v te zaplave vecne novych mest, lidi, bytu a pratel, ve ktere se placam uz par let, si tak nejak pripadam jako opravdovy Robinson. Chtelo by to opravdovy domov a nekoho, na kom ti moc zalezi a jemu na tobe. Koho muzes pohladit a vzdy budes vedet, ze bude nablizku. Uz se moc tesim domu. (Kokam, ze jsem nejak zabredl do veci, ktere se mi spatne vysvetluji)
Vis, ze me to nikdy nenapadlo? Myslim tim zalmy. Ale je to asi velice presne.
A s tim "loucenim az k smrti...". Nekde jsem pouzil ze "nejvice zivy se citim tvari v tvar smrti". Nevim proc, ale mam pocit, ze clovek potrebuje smutek, aby si uvedomil svoje stesti, ze potrebuje citit svoji smrtelnost a pomijivost, aby si uvedomil zivot. Tuhle vec mi pomohlo uvedomit si par pratel, kteri mi to doufam nemaji za zle, ale uz jim to, bohuzel, nikdy nebudu moci rict.
docela by mě zajímalo proč právě tento kus si vysloužil zájem již Sedmi čtenářů a na ty ostatní chudinky se nedotalo
Jo, taky by me to zajimalo, ale je to vlastne jedno. Neni dulezity, kolikrat si kdo co precetl, ale jestli se to do nej nejak "trefilo", alespon to si myslim. A pokud to zasehne alespon jednoho jedinyho clovicka (at uz kladne nebo zaporne), tak to neni na nic.
no jo ,ale proč zrovna plk 119, je na tom čísle něco zajímavějšího než na ostatních?