Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVzpomínka na Herkula
17. 07. 2003
2
0
1035
Autor
Happy
"A co Štěstí, druhý a větší z mých vínků?"
Né vždy byl pro tebe větší Herkule, jen si vzpomeň....
"Ano, to je pravda. Přehlížel jsem Štěstí."
A to je i částečná odpověď na tvou otázku.
"Nechci znát odpověď, zatím. Nechci ukončit náš rozhovor."
Stále se ještě bojíš samoty.
"Bojím... "
Raděj přiznáš slabost, než abys přišel o to, čeho se bojíš. Než abys přišel o svůj strach.
"To mi nedává smysl"
Bojíš se o strach pro strach samotný. Nebojíš se ani tak samoty, jako ztráty svého strachu. A to je dobře. Tvůj strach tě chrání, abys nevylétl příliš vysoko.
"Snad jako Ikarus?"
Ano, jako Ikarus.
"Nejsem jako Ikarus!" Herkules dostal vztek. Zlobil se na sebe, že on, tak veliký, je najednou tak malinký a nahý.
Jaké to je, obrátit se ke Štěstí zády, jsi poznal, když ses nechal unášet na křídlech Síly. Zrcadlo jej po chvíli napjatého ticha zvolna vracelo k hovoru.
Okraj té hořkosti jsi poznal, když jsi zaživa prožil svou smrt.
"Místy zapomínám, byl jsem příliš blízko slunci..."
Příliš vysoko nad zemí, doplnilo Zrcadlo. Díky Štěstí, které tě objalo se stejnou vděčností, jako jsi sám to objetí přivítal, můžeš teď být tím, čím jsi.
"Umím se vzdát Síly pro Štěstí a právě to mi Sílu vrací." hrdě dodal dosud zamračený Herkules a přitom se mu pod zachmuřeným obočím objevil záblesk šibalství.
Ne pro Sílu samu, ale pro Štěstí, které jí dává směr, reagovalo Zrcadlo na jeho ješitný tón. Býval by ses pro Štěstí zřekl Síly, ale to není třeba. Co víc, Štěstí by mělo být silné, když Neštěstí se podbízí tak snadno.
"Ano, ale musel bych mu uvěřit... "
a v tom ti, naštěstí, brání tvá hořká zkušenost. Ti, kteří ti závidí, tě nejprve vychvalovali do nebes, aby se z tvého pádu mohli zvednout z prachu. Líbila se ti jejich ovíjivá slůvka, než jsi v nich rozpoznal Hady co doufají, že jim narostou křídla, když uštknou Orla. Neví ale, jak marná je jejich snaha. Nemůžou vědět, ve svém neutichajícím sebetrýznění. Žijí v beznaději od dob, kdy se jízlivost stala jediným pokrmem, kterého se nezřekli.
"Nemají páteř, z které by křídla směla vyrůst.." doplnil bez zášti Herkules. Zrcadlo jej vedlo cestou vlídného poznání. Herkulovi nastal čas, kdy nad ním Nenávist ztrácela svou moc.
"A co sny?" Optal se znovu Zrcadla, ale odpovědi se už nedočkal. Vnímal ji náhle tak intenzivně, že jí nechtěl ublížit slovy. Byl to zážitek silný a přitom tak klidný, že Herkules odolal pokušení pochlubit se postřehem svého rozumu.
Ještě chvíli čekal, nedá-li Zrcadlo další podnět k hovoru, ale ne dlouho. Byl spokojený a klidný. Uklonil se v úctě k Moudrosti a pomalu odcházel.
Tvé sny se naplní tehdy, až je nespustíš z očí a zároveň je k sobě přestaneš poutat, zaznělo tiše do větru za vzdalujícími se zády Herkulese. Zrcadlo splynulo se skálou v šedém pouštním stínu.
Cornel_Nemtanu
19. 07. 2003
Tvé sny se naplní tehdy, až je nespustíš z očí a zároveň je k sobě přestaneš poutat..........
..........nám všem...
BARBAR