Zabijácká spermie

   Max miluje Zuzanu. Už dlouho ji miluje. Chce se rozvést. Jeho žena Aténa zuří. Ví, že Max miluje svoje děti, řekne mu, aby mu ublížila: „Tvoje dcera není tvoje, měla jsem ji s někym jinym.“

   Max zuří, tohle je jeho slabé místo. Miluje svoje děti, ví, že je bude milovat vždycky, ale taky ví, že nejistota zabíjí. Řekne jí to, opatrně, že maminka měla ráda ještě jednoho pána a že neví, jestli je její tatínek. A že půjdou zítra na testy.

„A ty víš, jak se to dělá?“ posmívá se mu Aténa.

„Jo, bráchovi byla nevěrná žena, pomáhal jsem mu.“ Trochu lže, pomáhal jí, byla tu jistá možnost, že jejich dítě je jeho, spal s ní jako s pannou, vůbec mu nedošlo, že by mohla být těhotná. Až když se jí narodilo dítě přesně devět měsíců potom, tak se jí zeptal. Dítě bylo jeho, ale to nevěděl nikdo, bylo zbytečný to rozmazávat zrovna před Aténou, ani se tehdy ještě neznali.

   Ráno jdou s dcerou na testy, už ví, čí by to dítě mohlo být, když by nebylo jeho. Kolega z kanceláře se mu svěřil, že spolu „chodili“. Už chystali svatbu a najednou mu řekla, že si bere Maxe. Byl z toho na větvi, neměl ani tušení, že s ní něco měl. "Proto jsi se mnou zůstal?" řekl mu Max. Je to legrační, kolega je o deset let mladší a taky miluje Zuzanu. Zuzana ho má moc ráda, říká mu Porthosi.

   Výsledky mají být odpoledne. Bylo o nich rozhodnuto ještě dříve, než odebrali krev. Maxův šéf s Aténou taky spal, jeho matka si moc přála dítě, ale nemoh se k němu veřejně přiznat. Jeho nejbližší spolupracovnice byla jeho bývalá manželka, utekla od něj už před lety kvůli jeho matce. On ji stále miluje, dítě s jinou ženou by jí zlomilo srdce. Zná tu doktorku z kliniky, řek jí to, že to dítě je jeho. Když Aténa řekla šéfovi, že je s ním těhotná, poradil jí, ať se vyspí s Maxem: „Je to hodnej kluk, určitě si tě vezme.“

„Ať už to řekne,“ prosí Max v duchu doktorku proti sobě.

„Nedá se vyloučit…,“ říká ta paní. Pochopil. Přijel domů. „Buď statečná, nejsi moje,“ řekl dceři, „budeš mít jinýho tatínka.

Jenže tatínek se neurodil, nevyšlo to, není ani Porthose.

„Spala jsem se šéfem.“ „S nim taky?“ a v duchu dodává: „Spala jsi se všema v kanceláři?“ Volal šéfovi a ten řek jo.

   Druhý den se Max ani neotočil, a už mu volá šéfova manželka. Kdy prý jí přivede dceru. Odsekne jí, že jí do toho nic není, že její manžel ještě nebyl na testech. Volá mu desetkrát, řekne sekretářce, že pro ni už tady nikdy nebude. Tak si to přihasí, šéfova manželka, nemá se šéfem děti, moc by jí to helplo, nějaký si opatřit.

„Co tady děláte?“ říká Max

„Vy neberete moje telefony.“

„Není to vaše dcera.“

„Ale je to můj manžel.“

„No právě, a proto jsem si ji musel vzít já. Víte, že s ní spal jako s pannou? Musel to celou dobu vědět.“

„Budu si na vás stěžovat.“

„Proboha, komu? Já jsem tady teď ředitelem.“

„Prý máte ještě jednu ženu.“ Ví o Zuzaně.

Přichází tehdejší šéf, nyní již "Velký šéf“.

„Ty svině, poštval jsi na mě svou ženu,“ ztratil Max bonton.

„Nojo, řek sem jí, ať ti zavolá.“

„Volala mi 10x, a nakonec přišla. Řek sem jí, že jsi s ní spal jako s pannou.“

„Proboha, proč jsi jí to říkal?“

„Něco jsem se od Zuzany naučil. Udělal sis ze mě svoji onuci. Tak s tím je teď konec.“

   Nechal si otestovat i druhý dítě a dopadlo to stejně, trochu se zhroutil.

   Velký šéf skončil v nemocnici dřív, než šel na testy a Max postoupil na jeho místo. Ale štěstí mu to nepřineslo. Dostal Hočinovu nemoc. Dřív se tomu říkalo rakovina. Zuzana se vyděsila. Řekla mu, ať jde za jejím léčitelem, že bude muset držet hladovku a pít šťávu z mrkve a řepy. Poslechl jí. Za tři týdny se uzdravil. V nemocnici se tomu dost divili. Řekli mu sice, že s tím může žít deset let, ale dávali mu tak dva měsíce. Jeho doktor je fajn chlap, řek mu to. Všichni mu říkají docent, všechny doktorky ho milujou, umí. Max se trochu odvázal, řek mu do telefonu, že už ani nechtěl žít, že děti nejsou jeho a Zuzana je daleko. Že se sice dcera narodila za osm měsíců, ale že tomu nepřikládal zvláštní význam. Ale teď byli na testech. Docent mu řek, ať za nim přijede, a ukáže mu ty papíry. A Max přijel a ukázal ty papíry. A docent řek, že to vůbec neznamená, že děti nejsou jeho. A že udělaj nový testy.

A vyšlo to opačně. Zuzana plakala štěstím. A nakonec se začala smát:

„Máš zabijácký spermie,“ řekla Maxovi.