Za odměnu...

Tam podél řeky, při procházce nocí, za svitu měsíce a sborového pění vážek a komárů, už chápu...

Také při procházce lesem, za slunečného dne, když slyším zpěv všemožného ptactva a cítím dokonale namíchanou směs vůní dřevin a jehličí, už tomu rozumím...

A co teprve vysoko v horách, rozhled na širý kraj, zasněžené vršky v kterých se odráží svit slunce, větřík hladící tváře a pocit neskutečné volnosti a svobody, to už nepochybuji...

Smysl lidské existence pro mě přestal být tajemstvím...

Jsme tu Z A O D M Ě N U . . .