VAROVÁNÍ OSUDU

Marcel Tománek se probudil. V posteli byl už sám, protože manželka chodila do práce vždy dříve. Promnul si oči a zívavě se zadíval na noční stolek. Vedle budíku ležel jeho mobilní telefon. Vzal jej do ruky a stisknutím tlačítka ho zapnul. Sotva se jeho displej rozsvítil, ozvalo se pípnutí znamenající zprávu.

„Sakra,  kdo mi to hned po ránu může psát?“ pomyslel si a vzal mobil do ruky. Po chvilce se mu na displeji objevil text, který ho překvapil: DNES ZEMRES. BUD NA TO PRIPRAVEN.

„Kterej blbec mi tohle poslal?“ pomyslel si a zjistil, že to přišlo z internetu. Zprávu vymazal a zapnul počítač, aby na internetu zjistil, co je nového. Sotva se připojil,  signalizovalo mu na obrazovce, že má nový  e-mail. Klikl na něho. Adresa e-mailu byla pro něho neznámá. Zarazil se. Antivirový program mu nic podezřelého nehlásil a tak e-mail otevřel.

TVŮJ ČAS SE POMALU NAPLŇUJE. ROZLUČ SE SE SVÝMI BLIŽNÍMI.

„To už je teda moc!“ vyhrkl a hned začal pátrat v paměti, kdo by mohl být autorem.

„No jistě. To bude Franta!“ vytanulo mu na mysli a hned vzal do ruky mobil. Za okamžik svému kamarádovi známému recesistovi volal. Ten se po chvíli v telefonu ozval.

„Nazdar,  Franto. Ty už jsi nebyl dlouho vtipnej,  co!“ řekl mu hned.

„Co je? Co se děje?“ ptal se Franta překvapeně.

„A kdo mi poslal z internetu e-mail a esemesku, že dnes natáhnu bačkory?“

„Počkej!  Co blbneš? To já nebyl. Já jsem přeci na dovolený u Sázavy. Internet v chatě nemám a teď jsem zrovna na houbách,“ dostalo se mu rázný odpovědi a pak uslyšel v telefonu hlas jeho ženy, která nahlas říkala, že našla nějaké houby.

„Aha. Tak to promiň. Měj se. Čau pak v práci,“ sdělil mu a v obličeji se zachmuřil. Pak chvíli hleděl na obrazovku monitoru a rozhodl se odpovědět na e-mail.

AŽ PO TOBĚ!!! Napsal a odeslal to na adresu, ze které podivný e-mail přišel. K jeho překvapení se objevilo na obrazovce, že zadaná adresa neexistuje.

„Hm. Ten vtipálek si ten e-mail zrušil,“ pomyslel si a více se tím nezabýval.

Za hodinu sbíhal schody v domě. Znovu mu zapípal mobil. V chůzi jej vytáhl zpoza opasku kalhot, ale sotva začal číst zprávu, zastavil se.

UZ NEMAS MOC CASU. BUD PRIPRAVEN.

„Sakra, co je to za votravu. Když to není Franta, tak kdo by to mohl bejt?“ položil si znovu otázku. Zprávu vymazal a chodbou došel na ulici. Odemkl svůj automobil a usedl za volant.

„Jestli zjistím, kdo to píše, tak ho nakopu do zadku!“ řekl si a připoutal se bezpečnostním pásem k sedačce. Za okamžik už jel ulici. Znovu mu zapípal telefon.

„Kašlu na tebe! Piš si ty hovadiny někomu jinýmu!“

Pokračoval dále v jízdě. Pak jako tradičně zastavil u novinového stánku, kde si vždy po ránu kupoval noviny. Zastavil u okraje chodníku a vystoupil. Došel k novinovému stánku,  kde si koupil noviny. Přejel zrakem přední stránku a pak je rozevřel. Z novin přitom vypadl nějaký lísteček. Zahlédl jej a shýbl se pro něho. Byl popsaný.

TVŮJ ČAS VYPRŠEL.

„No to už je teda vopravdu vrchol!“ vyhrkl a rozhlédl se všemi směry, jako by hledal autora toho vzkazu. Po ulici procházelo jen několik chodců, které neznal.

„Že by ta ženská v tom stánku?“ napadla ho i tato na první pohled nereálná myšlenka. Hned ji zavrhl. Silně rozladěn nasedl do auta. Přitom vzal do ruky mobil a byl rozhodnut přečíst si tu zprávu. Zjistil, že mu píše jeho manželka. Sotva přečetl oslovení MILACKU, ozvalo se před ním prudké brždění a on uviděl, jak se na něho řítí nákladní auto, kterému selhaly brzdy. Následovala velká rána a automobil, v němž seděl,  byl rozdrcen.

Nevěděl, jak je to možné, ale náhle stál vedle zničeného auta a necítil žádnou bolest. Pozoroval sbíhající se lidi. Oni ho však neviděli. Kromě jedné zářící postavy, která se objevila přímo vedle něho.

„Je mi to líto. Některé věci nejdou změnit,“ sdělila mu.

„Chápu,“ řekl a začal i s postavou stoupat ke světlu.