Barevný sen

Burácející hromy již utichaly, a osvětlení oblohy  se ztrácelo v pozadí. Otevřené dveře balkónu pouštěli do temného pokoje hustý teplý vzduch. Její deka se jen lehce dotýkala nohou, přivřené oči, a klidný úsměv nasvědčovali tomu, že se konečně schiluje k pokojnému spánku.

Po několika minutách se jí za očima setmělo. Z té tmy se prodíral pastelovými barvami malovaný sen.

Z růžového mráčku se vynořuje letní krajina plná trávy, barevných květin, tekoucího potůčku.........Zdálo by se, že vidí ráj.

Vše je ponořené do růžového oprau. " Och jak odporně nasládlá barva." Zdá se snad, že i ta vůně je tak nechutně sladce dusivá. Jeden nádech a jako bych se dusila. Vše růžové se mění v dusivý šedý kouř. No možná bych neměla tolik kouřit. Fakt nechápu co tady dělám, kde se k  sakru vzal ten blbej pařez. Jau, ta hnusná křeč v noze. " Tak je tu někdo kdo mi pomůže vstát. Hej lidi pojďte sem! "

" Je to tu hrozně divný. No tak nádech, nádech. No vždyť víš, otevřít pusu, sevřít plíce a nádech."

Vzbouzí se s lapáním po dechu, pod košilkou spocená, hledí do balkónových dveří, slunce už se dere ven z těch hustých šedých mraků. Kolem krajů se objevují narůžovělí beránci. Pohlédne vedle sebe. Ano stále tam leží s ní, ten jeho trapný blažený úsměv. Uléhá na jeho ruku, přitiskne ji k sobě a opět zavírá oči a noří své tělo do té pusté tmy. Z černoty se vynořuje blankitný mráček. Pobýhají tu malé děti. Všude rozpustilý smých. Její tvář se začiná podvolovat snu co se jí honí v hlavě. Rty se lehce rozšiřují...

" Crrr..ten hnusný zvuk, odkud se bere?! " Stále přivřené oči, zvuk se najednou vypařil. Hlavu má položenou na jeho hrudi. Tvář andělíčka se opět noří do blankytně modrých snů.