Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZvěčněný rozchod
24. 06. 2000
2
0
1763
Autor
Lalinka
Pod tóny naší melodie,
srdce sevřené začíná bít.
Když úzkost stéká proudem slz,
nemám touhu už dál žít.
Těžkosti překážek jsou jako peří,
když se mě dotýkáš.
Je to jako dotek vánku ..
jemné ruce jak zrnka písku máš.
Unavená ze střídání tepu,
moje ústa se už dlouho nesmějí.
Oči, které odrážely se v Tvých,
jsou teď jen očima ztracených nadějí.
Z přísloví NIC NENÍ VĚČNÉ
vidím jen to, co zbylo z nás.
A je zbytečné se ptát proč je to tak.
Euforie lásky ubíhá jako čas.
---
Pomalý je lék na lásku,
na lásku, která stále bolí.
Slzy do očí den co den štípou
jak rána zasypaná solí.
Nejkrutější daň je platit,
když není z čeho brát.
Sáhnout si na dno srdce
a přece se nevzdávat.
Jak najít štěstí v neštěstí,
sílící vzpomínkami.
Dřív viděla jsem jej v Tobě
a kde hledat teď, když konec
je mezi námi?
Tak odcházíme,
já a Ty : už každý sám.
Každý jinde.
A naše budoucnost nechť patří jen vzpomínkám...
moc hezke a kazdej si prozije sve...a myslim, ze by mel. Protoze kazdej rozchod clovek pozmeni a donuti ho se zamyslet nad sebou, nad ostanimi
tak nějak souhlasím s Bibšou...
dobrý rady do života si protentokrát odpustím, protože si myslím, že je nepotřebuješ
Miroslawek
26. 06. 2000
Ahoj Lálí, moc ráda Tě tu zase vidím. Co ráda, já přímo zářím!:-)
K tématu: Nesnáším rozchody, vždycky to někoho bolí, a většinou oba. Nemohl by někdo vynalézt něco, aby tomu tak nebylo?
Co se týče poetiky, máš to takové rozvláčnělé. Umíš psát i trefněji a výstižněji, prostě v méně slovech. Chybí Ti tam nějaká nová myšlenka, nový pohled na věc. Máš pravdu v tom, že to všichni znají, nemůže je to zaujmout. Myslím, že teď už bys to napsala trochu jinak, viď?
Pripada mi, jakoby se vsichni s nekym rozchazeli... ze bych se taky s nekym rozesla, abych psala tak pekne basne? Uvidim, necham si to projit hlavou...
Jeste jedna otazka - jak muze budoucnost patrit vzpominkam?
Jeste jedna rada - nehledej stesti v druhych lidech - hledej ho sama v sobe...
Jo a jeste jedna prorocka vize - bude to dobry...
Koukam, Lali, Ty si to taky pekne "uzivas" - vis, je mi pekne zle, gdyz vim sma moc dobre jak to boli, a vidim ze je nas takovych spousta, ale abych pravdu rekl, vidim nadeji v tom, ze to prozivas presne opacne nez ja - se mnou se rozesla ona a ty zase touzis po nem - takze vsechny holky nejsou az tak uplne spatne, ze ne ?
Jo LING - nedelej to ja bych radeji psal neco uplne jineho, schvalne sem dam jednu z obdobi, kdy jsem s ni jeste chodil a uvidis, ze to asi taky neni az tak uplne k nicemu, jo ??? Lasy
Tak k tomu jak muze budoucnost patrit vzpominkam, to bylo mysleno tak, ze zadna budoucnost nebude a kdyz v budoucnu neco bude jako slovo MY tak jedine ve vzpominkach, ale melo to mit sve nepochopeni, ale nerada bych, aby to vypadalo, ze jsem si to s necim prehodila.
A taky s tim rozchodem, je to uz psano davno, neni to nove, jenom jsem to tady hodila kvuli tomu, co se na pismakovi ted dava do kursu. Tak abych pridala taky ruku k dilu. Ten krizovy rozchod o kterem jsem psala spis takto prozival ten kluk, takze ne vzdycky je to primo spojene se mnou..
A stesti hledat v sobe.. ja myslim, ze je to castecne pravda, ale kdyz je nevidite okolo sebe jak muzete byt stastni?!
ale to az v jinych kouscich....