Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNETYPICKY NA ŠLAPADLE
Autor
fungus2
Jednoho dne, když jsem šel podél řeky, mou pozornost upoutala šlapadla. A tak netrvalo dlouho a stanul jsem na břehu u jejich půjčovny. Muž, který je půjčoval, se houpal v pokladně na síti a nad sebou měl zavěšený pivní sud. Jediné, co jsem mu rozuměl, byla cena za půjčení šlapadla. Ihned po zaplacení mi vrazil do ruky dlouhou dřevěnou tyč a pak o mě přestal jevit zájem.
A tak jsem vstoupil na dřevěnou lávku, kolem které se v různých vzdálenostech po hladině pohybovala šlapadla. Letmý pohled prozrazoval, že i ostatní zájemci o šlapadla podstupují disciplínu v jejich přitahování k lávce. Zaměřil jsem se na jedno ze šlapadel. Bylo označeno číslem třináct. Vedle mne žena a dvě děti povzbuzovali otce, který se snažil o přitažení jednoho ze šlapadel. To povzbuzování se mi hodilo. Jenže při mém pokusu chytit šlapadlo jsem koncem tyče zasáhl muže, který stál vedle mě. Poté se ozval výkřik a pak mohutné žbluňknutí.
„Co jste to udělal! On neumí plavat!“ rozkřikla se jeho manželka a skočila do vody šipku. Děti nadále povzbuzovaly, ale po chvíli též skočily do vody. Za okamžik všichni tři společnými silami otce uchopily a doplavaly s ním k jednomu ze šlapadel. Mně se mezitím podařilo šlapadlo přitáhnout a skočit na něho. Nevím, jak se to mohlo stát, ale konec dřevěné tyče se nějak zapíchl do horní části šlapadla a já jsem se ocitl na kolmo trčící tyči. Celkem se mně naskýtal hezký výhled, ale po chvíli jsem sjel na šlapadlo.
Po usednutí do lehátka jsem začal šlapat. Zdálo se mi, že na lehátku je nějak málo místa. Při šlapání mi moje kolena skoro vyrazila zuby a teprve poté jsem si uvědomil, že mám na zádech batoh. Chtěl jsem si jej sundat, avšak poté, co se jsem se postavil, závan větříku způsobil, že jsem ztratil rovnováhu. Placák se mi podařil přímo ukázkový a batoh mne táhl pod hladinu. Dno však bylo velmi blízko a já po chvíli zdárně stoupal kolmo k hladině, přičemž jsem svíral v rukách batoh. Ten však do něčeho na hladině narazil. I já jsem se hlavou o něco praštil. To něco byl spodek šlapadla. Když se mi vše srovnalo v hlavě, vedle mě se nacházelo převrácené šlapadlo. U něho plavala mně už známá rodinka. Maminka a její děti se sborově potápěly pod hladinu v místě, kde k hladině stoupalo velké množství bublinek od jejich otce.
Když jsem doplaval ke svému šlapadlu, rozhodl jsem se, že si usuším svůj oděv. Asi nebylo vhodné odkládat si i veškeré spodní prádlo, protože kolem plující dámy na šlapadle zcela svou pozornost soustředily na mne a ne na to, kam plují. To mělo za následek náraz opět do šlapadla oné rodinky, jejíž matka za pomocí dětí poskytovala tatínkovi umělé dýchání. Za okamžik opět ona i děti lovily tatínka v řece a několik mladíku se zase rychle rozhodlo vylovit z vody ony dvě dámy.
Už jsem nechtěl dále budit pozornost a raději se zase oblékl. Šlapání bylo celkem příjemné jen do té chvíle, než se přede mnou objevila bóje. Následoval velký náraz. Objímaní bóje nebylo nic příjemného, zvláště když kolem projel motorový člun, který za sebou vlekl lyžaře. Ten otevřel překvapením ústa a brzo i on objímal bóji. Ta se náhle dala do pohybu a poněkud klesala pod naší vahou. Když ustaly vlny a ona se s námi opět vynořila, seděl jsem na hlavě vodnímu lyžaři. Pak mi neuniklo, že se na nás řítí rozšlapané šlapadlo, ve kterém byla zase ta rodinka. Mě náraz katapultoval do vzduchu, což mělo za následek dopad na moje šlapadlo. Vodní lyžař ležel otřesen a natažen přes jejich šlapadlo. Na bóji visel zase otec a matka s dětmi se ho snažily z ní sundat. Já se raději co nejrychleji vzdaloval a doufal, že si konečně v klidu užiji šlapadla. Brzy jsem se měl však přesvědčit o opaku.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI