Vyrostl ve mně strom s poštovní schránkou

Bylo léto. Vlhké prádlo tížilo

jako cizí nežádané ruce

na těle tak žhavém

a to chvíli poté

co se vynořilo

z kruhů na vodě

 mlask, mlask

dělá kamínek

    sádrový odlitek

            ženy modloslužebné

snad raději

proměnit se

v křehký leknín

stačí být chladně krásná

nač ještě tak divně

květinově vonět?

A bylo léto. A já

jsem se trápila, líbala

své děti, a vnučka plakala

když jsem dělala ňuňuňu

a nevzala ji do náruče.

Po ramena stála jsem

ve vodě    a někdy

když mě ta radost

a ten smutek

příliš zalil

chladnou vlnou

vykřikla jsem

jako divoký

pták. Takový

bláznivý

trylek.

Napíšu o tom

všem

dopis

a vhodím ho

na podzim

do kamen

Protože k čemu

tyhle outěžky

úvazky

opratě?