Telefonní rozhovor s maminkou

teď brečim já.....to je TAK moc krásný, tak moc

Teď jsem si přečetla i kritiky, když jsem si vydloubala vodu z očí a KRISTEPANE, TO KLADIVO JE NA TOM TO NEJLEPŠÍ, PŘECI!!!!! Právě, ten kontrast něžný maminčiny ukolébavky a drsnýho života, člověk se přece musí umět bránit! Navíc je to právě smutný, protože je přecejen hezčí život bez kladiv

já bych tam nechala i ten verš, co bys ty teď vymazala. Když tam byl, asi tam bejt měl a je tam fajn, i když tobě už se nemusí líbit. Jinak* i když je to o něčem, co já zatím neznám

Líbí! Já sám píšu básně pro radost, ze žalu, z deprese, z pocitu úzkosti a uzavření...., ale abych něco rozebíral podle pravidel. Jak a co psát, kde udělat čárku a malý a velký písmeno, co tučně a co vůbec ne!! To opravdu nemusím. Já myslel, že básník píše proto, aby něco lidem sdělil, nějakou nevoli nebo poučil (snad!) nebo svoje pocity nad něčím nebo někým! Pravidla - ano - ale snad nebudu rozebírat každé písmenko.! Mě se to líbí a obsah jsem pochopil a snad se vžil trochu do Rowenniných pocitů a vztahů k matce. Dík ! T*od Rcch

Já se ještě jednou vrátím k tvé kritice, Vyjane. Zavazuje mě, že sis dal tu práci se tímhle nanic-hodníkem zabývat. Tak já jsem se zabývala tvou kritikou. Někde v kritikách pod svým dílem jsi napsal, že jsi svou báseň smontoval. Asi fór, tedy, aspoň v to doufám. V prvních slovech kritiky k této básni jsi použil slovo plán. Je mi líto, mi to takhle nefunguje. Večer jsem seděla bezradně nad jednou svou básní. Vždycky je mírně i víc oklešťuji, než je publikuji, tedy, skoro vždycky. Najednou jsem byla svázaná. Všemi těmi zákonitosmi. Najednou jsem ztratila teplo té básně, pokud nějaké měla. Věděla jsem, že NIKDY nenapíšu dokonalou báseň se všemi těmi aso... a apo... a kýho výra ještě. A co hůř, měla jsem pocit, že už nikdy nenapíšu nějakou tu svou neučesanou báseň. To ti nehážu na hlavu, chraň bůh. :-) To byl jen takový momentální pocit nedostačivosti. To jen, abys věděl, že se snažím poctivě, leč marně.

houbičky :)

drfauste? Už rostou? Nebo mi tím chceš sdělit něco jiného? :-) No, aspoň někdo reaguje na ty mé výlevy a výplachy. aaaaj. :-)

tak tohle me zas dostalo?.-) *t

*!

... a používám kladiva.... zkus mě někdy překvapit že mi nebude běhat mráz po zádech.... tip

*

ujha... súhlasím s Mevímkdo- Mráz po zádech"...

ráznej konec! :-)))

Odpad: :-) Ale šokovat, to šokují, ne?

***

opravdu krásné *

Kladivem na vraní zpěv? Páteř vyztužená vzdory? Co to polykáš za hadí sémě, dívenko.. :-)) Skvělé.*

Už umím sama, když to chci umlčet vrány Tohle se dá pospojovat opravdu mnoha roztodivnými způsoby :) **

Základní plán básně je dobrý: lyrický mluvčí - matka - dítě x vrány. Pěkné je také nedořčení toho, jestli mluvčí a dítě jsou jedno (zřejmě ano, že?). Pointa s kladivem mi vadí, dobře, je to šok - ale asi toho druhu, jako když bezradný šachista zamete šachovnici. Jazyk té básně mi připadne trochu rozbředlý, podle mě by potřeboval zhustit a zpřesnit. Např. druhá sloka by podle mě měla být: těmahle rukama jsi už všechny housky smotala a vránám jsi zobáky svázala Jde tam nejspíš o to, že se nepřízvučná příklonka ocitá v příliš exponovaných pozicích, jako by nesla kdovíjaký význam. Skutečné dominanty pak zůstávají ve stínu, báseň šedne. V další sloce by se nic nestalo, kdybys vyhodila v prvním verši obě zájmena - význam se nezmění, zájmena jsou tedy nadbytečná. tolik trylkující, navíc jinými typy písma - proč? tlačíš příliš na pilu, výsledný tón příliš vykvikne. Verš ukolébavkou uspala je krásný. Další sloka se mi líbí až na poslední dvojverší, přesněji až na jejich syntax. To stupňovací spojení je těžkopádné, hodné snad špatného řečníka, ne však dobrého básníka. Nech obraz sám aby gradoval. Nepostrkuj ho syntaktickými berličkami: krákáním budí dítě a celou boží líheň. Sloka a když už dítě... má velmi rozpačitý rozjezd, ale na konci pěkný obraz. Zdrobnělina něžňoulince mi způsobuje vyrážku, brrrr. Opět bezvýznamné se ve významově závažné závěrečné pozici - fuj. Druhý verš je úplně zbytečný, bezobsažná sentimentalita. Poslední dva verše bych napsal: ty nitky jsi uraženým vranám ze zobáčků odstřihla. V prvním verši působí apozice přívlastku samoúčelně, slovo dotčený je mlhavé, jsi jsem přesunul do jeho přirozené větné pozice. Skoro u konce - v životě svém. Zase ta hloupá apozice? Hraješ si na Jána Kollára? Tobě sluší víc básnický civil, než maškaráda. Česky se říká v svém životě. A kladivo zahoď. Je to hloupé. Ale neházej ho po kriticích. Au!

Tak ti ho házím. Chytej. :-)

Jinak, snažila jsem se porozumět. Chápu výhrady. Ale takhle bys to asi napsal ty. Ta báseň nic nemá. Jen jediný obraz. A vztah dospělého dítěte k matce. Obávám se, že bych přestala psát, kdybych se šněrovala do nějakých pravidel. Já vím, že to zní strašně hloupě. Je to taková naivní poezie, co produkuji. Prisambačko, snažila jsem se louskat teorii poezie. Příliš nechápu. Prostě jsem hloupý básník. Nevzdělaný. Já se tím nechlubím. Jen že, snaha byla pochopit, a není mi dáno. Takže mi zbývá jen ten cit. Který může někdy podsunout děsné blbosti. Ale přesto mi nedovolí psát jinak. Tady v téhle básni nevidím prostor pro předělávky. Jedině vytvořit jinou báseň. Tak ji tady necháme pozapomenutou, ne?

A ke kladivu. Asi bys mi ukradl nosnou myšlenku. Ten pocit. Ano - mami, ty něžná. Ale já jsem už velká, a občasné drsnosti je potřeba, chci-li přežít. Klaním se před tebou, ale já žiju jinak. Co mi se zpětně nelíbí, to je verš, odevždy provždy moje máma. Ten je eee. Ten asi vymažu.

Vyjan: Celkem bych byla pro svobodu... Chápu tvoje výhrady, ale vyložila jsem si to jako autorčin záměr. Příjde mi, že je rozdíl mezi archaizmem a anachronizmem. Tady se mi to zdá spíš to první...:) Prostě proč si to nevyzkoušet... A třeba ty apozice (viděno právě v souvislosti s volbou slovosedu) mi příjdou naprosto vpořádku; ba naopak zapadají do kontextu a tvoří báseň konzistentní.... Co autorce sluší, je jiná věc :))) V tom bych se jí neodvážila radit.

Velmi cenné, velmi. Jen houšť :-))

Skvěle.... ***

dobrá Rowenna; taková je, násilně neměnit! kladivo mi vynahradilo dojem o přílišném žvatlání - přece jen to o něčem bylo! :) * Rowennu neměnit, říct co a komu a jak a proč, vyvíjet, ale neměnit... :)

:)

:-) *

Hm. Byla jsem tu a četla. :)