Sankalpa

Dneska jsem potkala pár…

ONA….vyšší blondýnka,štíhlá,ne ničím výrazná,řekla bych dost průhledná,trochu apatická vůči svému okolí,ale přesto něčím strašně čistá.Její růžový svetr mě upozornil už na dálku,že proti mně někdo jde.K tomu měla sukni.Ještě jsem sice nerozeznala z jakého je materiálu,ale když jsme po chvilce zmenšili navzájem vzdálenost mezi námi,všimla jsem si,že je to sukně džínová.Ta barva  jejího svetříku byla dost výrazná-Možná taky proto si ještě teď pamatuji,jak ta žena vypadala.Docela dost  mi utkvěla v paměti.Nebyla moc stará.Tipovala bych ji tak kolem třiceti….

ON…snědý,…hodně snědý,až bych řekla,že byl nějaké cizí národnosti.Tento drobný detail se mi později potvrdil..ale nebudu předbíhat.Měl černé vlasy.A byl spíše menší postavy.Jeho oblečení si už moc vybavit nedokážu,snad jen,že měl světlé džíny…víc nic……ale něco si přece jen pamatuji..A to,že v ruce nesl zelenou plastikovou láhev.Nevím proč,ale v první chvíli,kdy jsem ji na dálku rozeznala,jsem si myslela,že v ní byla určitě nějaká lihovina.To ale nevím,poněvadž jsem pach po poslední tekutině v láhvi nezjišťovala.Taky bych měla podotknout,že můj první pohled na tento pár,byl zcela odlišný,než ten druhý pohled…totiž,,,napoprvé jsem si myslela,že proti mně jdou dva muži,držící se za ruce.Nedokážu si vybavit,koho z těch dvou jsem považovala za muže………...že by ho,který byl opravdu mužem,nebo ji,ze které jsem toho muže udělala?……nevím….Taky bych měla ještě dodat,že po tom,co jsem si myslela,že jsou to dva muži,,,tak jsem taky zaregistrovala trochu nakloněnou chůzi a z toho jsem usoudila,že nejspíš někde popíjeli.Ale nyní si myslím…samozřejmě po tom,co jsem taky napravila ten omyl se změnou pohlaví,že opilí nebyli.Snad to s nimi udělalo to jaro.,které mimochodem udělalo to samé se mnou.Když už jsme byli od sebe vzdáleni asi tak sedm metrů…trochu jsem se podivila tomu,že už trošku starší pár si tady po ulici vykračuje,jako by jim bylo patnáct.Měla jsem pocit,že takhle by se měli chovat ti méně starší?…to je ale názor k ničemu.Vlastně ani nevím,jestli to můžu považovat za názor,který jsem si opravdu utvořila.Nicméně s tím nesouhlasím a myslím,že na takové chování měli samozřejmě právo,Když už byli vzdáleni asi tak už jen na dva tři metry,poprvé jsem si uvědomila jeho cizí přízvuk.Měl spíš hlubší než normálně situovaný hlas.Mluvil jenom on…Zaslechla jsem pár slov.Tentokrát ale se slabým cizím přízvukem…“A pa-k tu kvě-tinu vy-tahneme a…“,,dál už jsem toho moc nezaslechla.Mohlo to být taky z důvodu,že už nic neříkal,ale nejsem si tím jistá.Při zaslechnutí těchto pár slov,bylo první co mě napadlo,že ho učí mluvit česky.Že je to cizinec,který má ji-českou holku…,a tuhle chvíli si krátili tím,že ho učila mluvit česky…tak jsem si to objasnila,a dál už to nerozvíjela.Nejspíš bych to rozvíjela,ale zaujal mě její smích,který po téhle větě následoval.Byl trochu hlasitý,ale přesto nepůsobil až moc hlučně,,,ale také nepůsobil jako normální smích…To mě nutí položit si otázku,,,:Co je vlastně normální smích?…

Nevím..ale nechám to teď být.Za chvíli se ode mě vzdálili a já jsem k nim pocítila velký obdiv.A taky snad úctu.Bylo zvláštní poznat,že ve mně vzbudili takové pocity lidé,kteří nejsou sice navenek něčím příliš výrazní,ne aspoň v takové míře,aby na nich spočinulo lidské oko déle než pět vteřin.,a kteří si mě prakticky na té silnici ani nevšimli-jako bych tam kolem nich ani neprošla…je to zvláštní,ale vyvolalo to ve mně mnohé díky vůči nim,které jsem jim bohužel nemohla vyjevit…bohužel mohla,ale neudělala to…....

Jak bych jim to totiž objasnila?…nevím…a nejspíš jsem o tom nemluvila taky proto,abych si tím nepokazila krásnou,vzrušující,zajímavou chvilku…Tím,že by na mě vyjeveně pohlédli.Vlastně spíš ONA.