Veronika

Vše začalo před rokem.

Byla jsem s kamarádkou Veronikou na diskotéce a potkala jsem tam skvělýho kluka. Vypadal tak na dvacet tři, blonďák, vysokej, sportovní postava. Prostě můj tip. Tancovali sme spolu asi čtvrt hodiny, a i když jsem nechtěla, musely jsme jít s Veronikou domů.

ani kde bydlí nebo kolik mu je let. Nevěděla jsem o něm nic, ale chtěla jsem vědět všechno.

Asi za měsíc letěla Veronika za rodiči do Ameriky. Byla jsem s ní na letišti a když nasedla do letadla, šla jsem čekat na autobus, který by mě dovezl domů.

Za necelých deset minut přijel skoro prázdný autobus, jakmile jsem do něj nastoupila, spatřila jsem známou tvář. Kluka z diskotéky. "Tuhle šanci musím využít" pomyslela jsem si a nesměle jsem ho pozdravila. Neodpověděl, jen se usmál a naznačil abych si k němu přisedla. Oba jsme jeli skoro až na konečnou, a tak jsme si povídali o všem možném i nemožném.

Vystupujíc z autobusu, věděla jsem o něm snad úplně všechno. Domluvili jsme si na další den schůzku. Nemohla jsem se dočkat, pořád jsem na něj musela myslet.

Po půl roce chození spolu jsme s Danem začali uvažovat o svatbě. Měli jsme se opravdu moc rádi, a proto nám to nepřipadalo nijak málo. Ale příprava svatby trvá nějakou dobu, a tak jsme se rozhodli, že se vezmeme 11 měsíců po našem prvním setkání v tom klubu.

Svatba měla být v podstatě za čtyři měsíce. S Veronikou jsem si vybrala ty nejkrásnější a taky nejdražší svatební šaty v celém obchodě. I ona si pro roli družičky a mojí svědkyně vybrala překrásné šaty.

Měsíc přes svatbou jel Dan někam kvůli svému zaměstnání, moc jsem ho nechtěla vyslýchat a navíc jsem mu věřila.

Těšila jsem se, že si s Veronikou vyjdeme na nějakou diskotéku až tu Dan nebude, jenže ona jela opět za svými rodiči.

-

Když se Veronika vrátila od rodičů, zdála se mi divná. Vždycky vyprávěla co si její rodiče koupili nového, s kým se tam setkala nebo třeba jen co měli k obědu. Její rodiče pro ní vždycky dělali samé speciality. Jenže tentokrát, jako by neměla žádné zážitky, jako by se jí nic zajímavého nestalo. Měla jsem o ní strach. Když jsem se jí ptala, co se s ní stalo, řekla, že je všechno v pořádku.

Když jsem to říkala Danovi, řekl mi ať o ní nemám strach, že určitě o nic nejde.

Jednou mi Dan navrhl, že se půjdeme projít. Vezmeme s sebou i Veroniku a jeho kámoše Romana, který mu měl jít za svědka. Souhlasila jsem, protože jsem si přála seznámit se s Romanem. Dan o něm často mluvil. Znali se už od dětství.

Vzali jsme foťák, abychom si udělali pár vzpomínek. Za týden měla být svatba a tohle byly jistě naše poslední fotky před svatbou. "Úsměv!" řekl Roman když fotil mě, Dana a Veroniku pod zelenými stromy v parku. Veronika byla opět veselá a já byla ráda.

Bylo to tady, den mé svatby. Všechno bylo skvělé jen Veronika byla zase nějaká divná. Jako by se mi bála podívat do očí.

Od rána mi řekla asi tři slova. Z toho jedno bylo 'ahoj' a druhé 'promiň' když mi ráno šlápla na nohu. Mrzelo mne, že byla smutná, ale byla jsem rozhodnuta že si tenhle den nenechám zkazit.

Fotografovi jsem řekla, ať fotí hlavně mě a Dana.

Celý obřad proběhl perfektně. Pak se ale Veronika někam ztratila. Chtěla jsem se zeptat Dana jestli neví kde je, ale ani jeho jsem nenašla. Asi šli někam spolu. Když se pak vrátili, nedostala jsem z nich kde byli.

Během dvaceti minut jsem byla doma i s fotkami. Byly tam i ty z výletu s Veronikou a Romanem. Byly moc povedené, ale něco mi na nich nesedělo. Přišly na řadu svatební fotky. Když jsem si je prohlížela, lehce jsem znejistěla.

Nemohla jsem přijít na to, co se mi na nich nezdá.

Jedna z posledních fotek mě ale vyděsila úplně. Byla na ní moje sestra se svým přítelem a za nimi, v rohu místnosti Dan s Veronikou jak se líbají! Nechápavě jsem na tu fotku hleděla. Vrátila jsem se k fotkám z výletu. Ta co jsem na ni byla já, Dan a Veronika se mi zdála nejdivnější. Ale teď už to vidím. Danova ruka se dotýká přímo jejího stehna. Při prohlížení ostatních fotek jsem si všimla podobných věcí!

To není možné! To by mi přeci Veronika neudělala. Jenže asi udělala. Začala jsem o všem přemýšlet. Proto byla tak divná. Určitě s Danem spala! Během vteřiny jsem jim přestala věřit. Můžu si to ověřit jedině tak, že se Dana zeptám. Určitě není na schůzi.

"Ahoj, co tu děláš"? přivítal mě překvapený Dan, když jsem zabušila na jeho dveře. Ještě si nenastěhoval věci do mého bytu, a tak bydlel prozatím ve svém.

"Snad co TY tu děláš, ne? Nemáš být na schůzi?" nečekala jsem na jeho odpověď a vešla jsem dál.

Zamířila jsem k ložnici.

"Počkej, vysvětlím ti to!" křičel na mě, ale to mě nemohlo zastavit.

Otevřela jsem dveře. V posteli ležela Veronika. Úplně nahá. Zřejmě ji má nečekaná návštěva překvapila!

"Pavlo? Co tady děláš? Já ti to vysvětlím"

"Tak vysvětluj!" křikla jsem na ni a oči se mi zvlhčily slzami. "No?! Jak dlouho mi tohle děláš?! Jak dlouho spolu spíte?!"

"Něco přes dva měsíce" vložil se do rozhovoru Dan

"Chtěli jsme toho po svatbě nechat, ale nejde to! Odpusť mi to! Prosím! Odpusť!"

Nemohla jsem uvěřit Veroničiným slovům. "Tohle vám nikdy neodpustím! NIKDY!"

-