NETYPICKY NA ZAHRADĚ

Letmý pohled na mou zahradu kolem chaty mi prozrazoval, že by potřebovala poněkud upravit. Tráva do výše hrudi dávala tušit, že jsem ji dlouho nesekal. Po delším hledání jsem zakopl o kosu. Hned se mě zmocnila sekací nálada. Překvapilo mě, že mi sekání nešlo. Pak mému zraku neuniklo, že na kose chybí ta hlavní část. Já si však věděl rady. Po plížení vysokou travou jsem nalezl srp.

  Za nějaký čas byl srp přimontován na konec kosy. Po několika rozmáchnutích se srp ale uvolnil. Vzápětí proletěl vzduchem a zmizel mi z dohledu. Po chvíli se ozval ze zahrady souseda pana Šourka táhlý výkřik, který se začal vzdalovat.

  Sekat trávu se mi už moc nechtělo a mou pozornost upoutaly podezřele rozvětvené stromy. Bylo jasné, že potřebují prořezat. Ve vysoké trávě jsem však zakopával o ledacos, ale ne pořád o pilu. Až po delší době jsem spatřil pilu zaraženou ve stěně kůlny. Při pokusu vyndat ji, se prudce rozvibrovala a její konec mě profackoval. Když se mi vše srovnalo v hlavě, zapřel jsem se nohou o stěnu a napnul své neexistující svaly. Pila opět zavibrovala. Nevím, jak se to mohlo stát, ale já jsem se ocitl v sedící poloze na pile. Po katapultování do výše a praštění se hlavou o neobydlenou ptačí budku, následoval střemhlavý pád zpět.

  Tolik hvězdiček, co se mi poté točilo kolem hlavy, ani v tu chvíli ještě na obloze k vidění nebylo. Když jsem byl opět plně při smyslech, tak mě neuniklo, že mám ztěžklou hlavu. Dívání kulatým otvorem prozrazovalo přítomnost budky na mé hlavě. Když se mi budku podařilo z hlavy sundat, pila už nebyla zaražená v kůlně. Hned jsem ji popadl a prodíral se travou ke stromům. Větev prvního stromu byla dost vysoko, tak mně nezbylo nic jiného, než  na strom vylézt. Řezání větve probíhalo celkem dobře, ale jen do té doby, než větev byla uříznuta. Že já na ní sedím, mi došlo až při pádu dolů.

  Ocitl jsem se v sudu, který stál u kmene stromu. Nějak se mi však nedařilo vylézt z něho.  A tak nezbývalo nic jiného, než se i se sudem začít kutálet. Když kutálení sudu zastavila kůlna, která se přitom zároveň rozpadla, tak se mně podařilo vylézt. V rukách jsem najednou svíral velkou motorovou pilu. To bylo potěšující zjištění. Pilu se mi kupodivu podařilo nahodit. Když se ozval řev motoru, ztratil jsem rovnováhu. První, co pila řezala  nebyl strom, ale předek mého automobilu. Snaha o její vypnutí byla marná. Při vrávoravém běhu pila seřízla po celé délce okrasné křoviny. Vzápětí prořízla plot od zahrady souseda. Zafačovaný soused pan Šourek byl patrně mou přítomností k smrti vyděšen.

„Co tady děláte?!“ vyjekl.

„Dobrý den. Já prořezávám stromy.“

„Co děláte na mojí zahradě!?“

„Já jsem tu omylem, ale vidím, že tu máte taky stromy.“

„Opovažte se!“

Já jsem se neopovážil, ale při projití kolem stromu, se opovážila pila a zasáhla kmen. Ten se náhle skácel a to přímo na pana Šourka. V rukojetích pily mi nějak uvízly ruce a tak jsem měl ještě snahu spadlý strom na panu Šourkovi rozřezat Pak mě začal honit. Během honičky pila podřízla další strom, na kterém bylo  vosí hnízdo. Dost lidí se k nám náhle přidalo. Zanedlouho spousta chatařů i náhodných procházejících sborově prchali k rybníku, který byl nedaleko. Nedobrovolné skoky do rybníka notně místní ryby vylekaly, zvláště, když pod hladinou potkaly i rybáře. Když vosy odlétly, pozornost všech se soustředila na mě. Za chvíli mě všichni, v čele s místním vodníkem,  kterému jsem podřízl vrbu, opět honili.