Snění, snad se jednou změní …

Venku jemně prší,
kapky vody padají kapi, kap …

Jak ještě nedávno padali mé na polštář.

Po okně teče pomalu pramínek,
jak po mé tváři, hlavě plné vzpomínek a snů.

V létě přírodou jdem,
zatáhlo se a prší jen
déšť Ti padá do vlasů
lesknou se je mokro,
krásně, nevím jestli to jen sen,
ale sem v té chvíli Tebou okouzlen,
krásnou duší se srdcem buší,
darem vnímat krásnou zem.

Pramínek vody teče Ti po tváři,
já přijdu si jak v oblacích.

Byl to asi jenom sen,
já zůstal však tím okouzlen.

Na rozdíl od tvého tenkrát,
teď se můj úsměv vytrácí,
vzpomínám a jen sním…
Dokážu si představit,
jak na tom samém místě,
ale v zimě sníh je,
třpytí se světlo se o něj odráží,
sluníčko prosvítá oblaky,
vločky sněhu padají
vlásky mé vysněné lásky ozdobí,
hned sice roztají
a jako kapky vody po vlasech Tvých stékají.
Srdce Tvé a mé se však nemění,
přijdeme si jak v zatmění,
jsi krásná a to už nic nezmění.

Snad jen někdy mé snění,
se v krásnou realitu změní
a ta navždy vydrží,
ale zatím o Tobě jen sním,
a svou naivní naději a víru,
v to že Tě najdu a neztratím.

Snění se jednou změní v krásné zatmění,
kdy svítit si budeme navzájem svým srdcem, láskou a duší …