Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sepohádka se stále špatným koncem
Autor
Dirty
Mezi září a říjen dopadlo bezvládné tělo. Ještě teplé od navátých listů, vnitřně však mrtvé. Z otevřených stromů se na něj snášely tuhé dialogy.
“Neříkal jsem ti to? Jako bych to nevěděl! Ty hloupé…”
Ze studené země se neozvala žádná odpověď, jen paleta z odstínů kašmírové se zvedla a odkryla minulost, která byla nenávratně pryč. Zatmělo se mu před očima, snad právě proto, že si byl vědom své viny.
“Ukrýt, říkal jsem ti, ukryj se! Přečkáš rok a pak snad...” Nedokončil větu, protože se obloha stahovala a to byla ta chvíle, kdy začal objímat citlivější kolemjdoucí. Útlá ramena obmotával sítěmi melancholie a chyceným trvalo dlouho, než se z nich vypletli. Cítil jejich zlomené duše, ale nemohl si pomoct. Snad i plakal a v tu chvíli začalo z otevřeného nebe prš
et. A pršelo dlouho.“Nemůžu se na to dívat, nemůžu se na tebe dívat, rozpadáš se. Jako listy, jako tvoje listy, jako listy, které nutím padat. Zmiz!
Tělo se pod nánosem hnijících listů opravdu začalo ztrácet, poslední zůstala hlava. Pod zavřenými víčky byly oči léta ve třech měsících. Hořká vzpomínka na něco, čemu v půlce listopadu už nikdo nevěřil.
Na konec prosince se snáší další mrtvé tělo. Těžce dopadne na ztvrdlou zem a náraz jej rozpůlí. Nejsou listy, které by ho zakryly, natož slunce, které by zahřálo. A zima jen kroutí hlavou a zápolí s vlastním dechem, pod nimž se stromy choulí do sebe, když říká:
“Odpusť, přišla jsem tak brzo…”