Etharen

Etharen

Byla jasná vlahá noc. Měsíc v úplňku zářil a osvětloval okolní krajinu, takže bylo vidět téměř jako ve dne. Ale dnešní noc nebyla jen krásná, byla také velice výjimečná a tajemná, protože právě dnes se přímo do středu Temného hvozdu sjížděly kouzelnice a čarodějky z celého království, aby uctily bohy magie a jako obět jim předaly nejmocnější byliny, které se dají natrhat jenom jednou v roce a jejichž požívání je lidem přísně zakázáno právě pro jejich sílu.

Družinu vedla sama dcera krále Ethana, vládce celé země. Byla to nádherná dívka s hustými vlasy a temnýma očima, které dávaly tušit kouzelnou moc v nich skrytou. Držela se v sedle se vznešeností hodnou dcery královského rodu a právě ona byla určena, aby provedla obřad obětování bylin.

To byl ten správný čas. Všechny ženy slezly ze svých koní, které potom spoutaly přemocným kouzlem, aby pokojně odpočívali po únavné cestě a pásli se, ale nemohli utéct.

Čarodějky kruh ještě chvíli udržovaly, pak ruce pomalu spustily a otevřely oči. Kouzlo se povedlo – energetické pole zůstalo zachováno, i když ho teď již nikdo nepodpíral.

Když se čarodějky vrátily, měsíc už po obloze začal pomalu sestupovat. Byliny zmizely, což bylo dobré znamení, protože Bohové by oběť odmítli, kdyby nebyli lidem příznivě nakloněni.

Ta samým překvapením zapomněla na důstojnost svého rodu a zareagovala způsobem nepříliš hodným princezny : “Co se to tu ksakru děje? Já se na to...”

Plamenný projev byl odměněn souhlasným pokyvováním a dívky se rozdělily do skupin, aby pátraly po neznámém vetřelci a po svých koních.

Ostražitě postupovaly lesem, všechny smysly napjaté. Putování bylo velice náročné – nebály se boje, byly přece dcerami rodů s mocnými kouzelnickými schopnostmi vychovávané k samostatnosti a statečnosti, ale nejistota a napětí je ubíjely.

Po půlhodině pátrání zaslechly skřek, ze kterého všem tuhla krev v žilách. Něco takového ze sebe prostě nemohla vydat lidská bytost...

Šly po zvuku a za chvíli se ozval skřek další, tentokrát ale přicházel z místa nedaleko od nich.

“Tak, sestry, rozhodující okamžik naší existence nastal právě teď. Taste meče a nezapomínejte používat veškerou svou magickou sílu!” Vykřikla Etharen a sama šla příkladem – seslala na družinu mocné ochranné kouzlo, vytáhla meč a rozjela se k místu, odkud se linuly ty ďábelské zvuky. Všechny čarodějky ji okamžitě následovaly, ale po příjezdu na malou loučku, kde měl číhat zákeřný nepřítel je čekal ohromný šok.

Dívky bez hlesu zíraly a pokoušely se pochopit, co se tu vlastně děje. Etharen si jako první všimla kouzelných bylin poházených všude kolem. Stačil jí jeden pohled na koně a její bystrý mozek okamžitě zrekonstruoval situaci.

Co teď dělat? Etharen neváhala ani chvíli. Nehledě k tomu, jak byla díky této vskutku trapné příhodě pošramocena její důstojnost, takovýmhle znevážením posvátných bylin určitě musela na svou zem seslat hněv Bohů.

Rozhodla se tedy, že svůj život ukončí hned teď na místě a snad Bohové přijmou její obět a opět se upokojí.

Sebrala ze země jednu z ležících bylin a pomalu ji rozžvýkala, věříc, že její síla ji okamžitě usmrtí. Chvíli se nedělo nic.

Pak ji najednou napadla další myšlenka : Co jí vůbec je do nějakých Bohů? Vždyť oni se nezblázní, tak proč by se měla vzrušovat? A vůbec, kdo přišel na to, aby všechno odnesla vždycky ona? Na to se tedy může...

A princezna se zcela nečekaně nahlas rozesmála do nastalého ticha.

Ostatní čarodějky ji pozorovaly stejně nevěřícně, jako předtím koně. Po chvíli se Etharen uklidnila a zcela nekrálovskými formulacemi je vybídla, aby si i ony vzaly nějakou tu bylinku. Po krátkém váhání ji poslechly, přece jenom to stále byla jejich velitelka.

A začaly se dít věci...

V poledne příštího dne král Ethan ustaraně pozoroval krajinu ze svého radu. Jeho dcera se přece měla dávno vrátit, aby se jí tak ještě něco zlého přihodilo...

Když už chtěl svolávat své nejvěrnější rytíře, zahlédl na v dálce na cestě nějaký pohyb. A skutečně – princezna s družinou se v pořádku vracela.

No, v pořádku...

Hrad opouštěla družina těch nejkrásnějších a nejmocnějších kouzelnic království, ze kterých čišela moc, divokost a tajemno - nyní se však králi naskýtal úplně jiný pohled.

Čarodějky na koních částečně seděly, částečně ležely a částečně z nich visely dolů. Šaty měly potrhané, zmuchlané a špinavé, vlasy rozcuchané a ve tvářích výraz námořníka po týdenním flámu. Mžouraly červenýma očima, které lemovaly tmavé kruhy a ke komunikaci používaly výrazivo, ze kterého se začervenal i sám pan král.

Ethan se jim rozezleně vydal naproti a žádal okamžité vysvětlení. Dívky mu ještě trochu motajícím se jazykem vylíčily, jak se kvůli špatnému postavení luny kouzlo nezdařilo a ony teď trpí jeho následky. Ještě, že se jim nakonec povedlo kouzlo úspěšně zopakovat a svůj úkol tak dovedly do zdárného konce.

Ten se naštěstí v průběhu dalšího dne podstatně zlepšil a život v království se vrátil do starých kolejí.