Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Prstýnek

24. 10. 2003
5
0
1040
Autor
Anni

Prstýnek

 

“Ať je tento prstem symbolem naší věčné lásky.”

Dívka se okouzlěně podívala na kroužek na svém prsteníčku. Taková titěrná věc...a co všechno znamená...kolik lásky, kolik krásného je v něm skryto...

Se stejnými slovy navlékla stejný prstýnek muži stojícímu vedle ní. Zářila štěstím. Dnešní den se splnily její sny.

 

****************************************************************

Buďte opatrní. V noci utěsněte okna i dveře a za žádnou cenu nikomu neotvírejte. Dbejte na to, aby lampa ve vašem příbytku nevyhasla a neustále prosvětlovala tmu.

Démoni a zlí duchové obcházejí krajem. Běda tomu, kdo padne do jejich spárů!

Dívka ustaraně zvedla hlavu od práce a podívala se z okna. Už byla témeř tma a její muž se ještě nevrátil. Modré oči se naplnily obavami. Aby se mu tak něco přihodilo. Měli za sebou společný půlrok života a ten byl naplněný láskou, harmoniíí a štěstím. A příslib do budoucnosti byl stejně krásný. Zkazit ho mohlo jen nějaké nenadálé a hrozné neštěstí...

Konečně se venku ozvaly kroky. Dívka se pousmála a běžela otevřít. Až příliš pozdě si uvědomila, jak velkou chybu by mohla zbrklým jednáním udělat.

Příliš pozdě. V příštím okamžiku už byla obklopená hustou tmavou mlhou, která ji dusila a v té mlze bylo skryto ještě něco mnohem temnějšího a zlověstnějšího.

Nezdálo se, že by dívka měla naději na záchranu. Byla sama, mladá a bezbranná. Ale moment. Něco tu nehrálo. Ona neměla strach. V ruce svírala prstýnek a ten ji posiloval, nevěděla přesně, co vlastně dělá, ale věděla, že nikomu a ničemu nedovolí stát v cestě její lásce. Nic na světe ji nedonutí opustit toho, koho miluje.

Démon vytrvával ve svém úsilí, dokud nevyčerpal všechny síly. Pak se mlha začala pomalinku rozplývat a po chvíli už stála dívka na prahu zcela sama.

 

Muž si otřel zpocené čelo a třesoucí se rukou pohladil po tváři dívku stulenou ve svém náručí. Pohlédl do jejích nádherných černých očí a jeho vyschlé rty zašeptaly : “Ty jsi to nejkrásnější stvoření, jaké jsem kdy potkal. Škoda jen, že musím odejít...už se stmívá.” Pomalu se obléknul, chvíli se zdržel hledáním prstýnku, který se zakoulel kamsi do prachu a vyrazil cestou k domovu.

 

 

 

****************************************************************

Buďte opatrní. V noci utěsněte okna i dveře a za žádnou cenu nikomu neotvírejte. Dbejte na to, aby lampa ve vašem příbytku nevyhasla a neustále prosvětlovala tmu.

Démoni a zlí duchové obcházejí krajem. Běda tomu, kdo padne do jejich spárů!

Štestí, že dnešní nocí nebezpečí pomine. Do města totiž dorazí velice mocný člověk, který dokáže porazit i to nejhroznější pekelné stvoření.

Stejně je to ale moc zvláštní člověk. Je to žena, velmi stará. Je vítána všude kam přijde, tak si všichni váží její síly a ochoty pomáhat. Ale nezdá se, že by jí to působilo radost. V jejích očích trvale sídlí smutek a nemizí ani v těch vzácných chvílích, kdy se vrásčitá tvář roztáhne k úsměvu.

Není se čemu divit, kam až sahá pamět místních starých moudrých lidí, ona nikdy neměla nikoho, s kým by sdílela společné chvíle

a celý svůj život prožila v úplném osamění. Najdou se i tací, kteří tvrdí, že tomu tak nebylo odjakživa. Prý se kdysi velice zklamala a od té doby se toulá světem a celý život zasvětila boji s rozličnými zlými duchy, které kosí jako stébla trávy.

Oblečená je prostě a narozdíl od jiných zaříkávačů si nelibuje ani v různých talismanech a artefaktech. Jediný talisman nosí v malém koženém váčku na krku – je to drobný prstýnek rozseknutý mečem na několik kusů.

Jeden bohatý měšťan ho od ní chtěl kdysi koupit, aby ho ochránil před zlem. Stará žena se ale jen hořce usmála. “To není žádný talisman,” pravila, “naopak. Je to připomínka. Připomínka toho, že v nouzi ti nepomůže nic, na co ses dosud spoléhal. Časem se naučíš, že to všechno bylo bezcenné. Jediné, o co se můžeš doopravdy opřít je tvá vlastní síla. Jen odhodlanost a vůle k životu přemůže cokoliv, co by ti chtělo ublížit. Svět se mění, lidé a události přicházejí a odcházejí. Ale tvá vnitřní síla tě provází celým životem a nikdy tě nezradí. Když v ni budeš dostatečně silně věřit.... ”

 


Lečo
02. 11. 2004
Dát tip
Tak teď když se na to podívám znovu tak jsem málem zapomněl, jak se dýchá. Jen doufám, že to není moc z osobní zkušenosti...

wazzup
30. 09. 2004
Dát tip
je to hezký... smutný, ale pravdivý... takže jo, tip

Anni
22. 06. 2004
Dát tip
To tak být mělo. Zkratkovité, náznakovité a bez zbytečného povídání kolem. Šetřím papír;o)

Arien
22. 06. 2004
Dát tip
ok, taky takhle argumentuju:) jen se vyjadřuju

Arien
21. 01. 2004
Dát tip
Na můj vkus je to příliš strohé, nerozvedené... třeba ten souboj s démonem mi přijde nedodělaný a jen prostě hozený na papír... I když téma je originální a úderné, stejně mi ta povídka nějak nesedí

Seregil
26. 10. 2003
Dát tip
Velmi krásné a smutné.... ano pohádka....avi

studanka
26. 10. 2003
Dát tip
...krásná a smutná pohádka o bolesti,vnitřní síle a odvaze

Lúmenn
26. 10. 2003
Dát tip
Takova pohadka se smutnym koncem

FLO
24. 10. 2003
Dát tip
Je to spíš pohádka. Není v tom ani kousek reality. Možná že v tom nemusí být. Ale je to takový moc přesladěný.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru