Michael

Nebe, překrásné stříbrné město na oblacích. Ze všech koutů je zde cítit klid a harmonie. O toto místo s láskou pečují andělé a vybrané duše. Jeho bezpečnost zajišťuje Gabriel se svojí skupinou archandělů. Gabriel sám vybírá ty nejschopnější anděly, kteří, pokud o to stojí, projdou výcvikem na archanděly. Zkoušky to jsou velmi náročné a jen málo z vybraných andělů je splní a dostanou odznaky archandělů: stříbrné brnění a meč. Spolu s těmito odznaky získají i povinnost bojovat proti zlu. Tímto jejich učení nekončí. Toto si ale musejí zjistit již sami.

“Gabrieli, všude jsem tě hledal.” prohlásil Michael jeden z nejmladších archandělů, ale který si už ale vydobyl respekt všech svojí zručností a obratností.

“A pročpak jsi mě tak urputně sháněl?” zeptal se Gabriel, na kterém se všechna ta staletí odrážela podivným smutkem v jeho očích, a ukončil svoji meditaci.

“Chtěl bych si s tebou promluvit o Luciferovi,” odpověděl Michael. “Podle mě již brzo zaútočí na Nebeskou bránu.”

“A jak jsi k tomuto závěru dospěl Michaeli?”

“Jednoduše. Od jeho poslední porážky uplynula dost dlouhá doba, už dávno musel svoji armádu vybudovat znova. Ale proč na nás nezaútočil? Ten podivný klid mě děsí,” odpověděl Michael.

“A nemohl si prostě uvědomit marnost svého jednání? Vím Michaeli jak moc se na svoji první bitvu s Luciferovou armádou těšíš. Ale věř mi, není o co stát. Archandělé, kteří takovou bitvou prošli, si ji nikdy nepřejí zopakovat.”

“Věřím ti, že to rozhodně není nic pěkného, ale proč to tedy tak je?” zeptal se Michael. “Gabrieli jsi nejstarší z archandělů a již dlouho jsi náš vůdce. Ale pokaždé, když na nás Lucifer zaútočí, ty ho jen odrazíš. Nikdy jsi ho nepronásledoval, abys tuto hrozbu zničil jednou provždy. Lucifer tak vždy časem nabral nové síly a znova zaútočil. Gabrieli zkus prosím tě o tom popřemýšlet. Není možné, že bys něco dělal špatně?”

“Popřemýšlím,” prohlásil Gabriel. “Tvůj názor, že Lucifer brzy zaútočí zní zajímavě a hlavně rozumně. Můžu tě ale uklidnit, kdyby Lucifer se svojí armádou chtěl zaútočit, tak se o tom brzy dozvíme.”

“Aby ale nebylo již pozdě,” pomyslil si Michael. “Gabrieli já si teď půjdu trochu zatrénovat s mečem, abych byl připravený na Luciferův útok,” řekl Michael a odletěl směrem ke cvičišti.

Gabriel hleděl za odlétajícím Michaelem a jen tak pro sebe zašeptal. “Michaeli, jsi nejschopnější z archandělů a já doufám, že mě jednoho dne vystřídáš na postu jejich vůdce. Než se to ale stane budeš se muset toho ještě velmi mnoho naučit.”

Lucifer si pyšně pohlédl na svoji armádu. Její vybudování ho sice stálo dvakrát tolik času než jindy, ale osobně věří, že čas strávený jejím výcvikem se vyplatí. S nadšením se díval jak démoni, pod přísným dohledem ďáblů, provádějí poslední přípravy.

“Pozor!” Zakřičel najednou a sledoval jak všichni jeho vojáci zanechávají všech činností a ukázněně se seřazují. “S touto armádou už toho Gabriela konečně musím porazit,” pomyslel si.”

“Dnes nadešel onen historický den, kdy si vezmeme to, co je po právu naše,” zahřměl Lucifer svůj proslov. “Proč bychom měli my žít v tomto smrdutém podzemí, zatímco ti pyšní andělé si užívají svého stříbrného města. Ptám se, je v tom nějaká spravedlnost?”

“Není.” odpověděli démoni jednohlasně.

“A co s tím uděláme?” zeptal se znovu.

“Vezmeme si to silou,” odpověděla jeho armáda.

”Tak se mi líbíte,” zasmál se Lucifer. “Ukážeme těm andílkům, kdo je pravý vládce Nebe. Kupředu!”

Gabriel a všichni archandělé se sešli v poradním sále. “Přátelé, situace je velmi vážná,” promluvil Gabriel. “Lucifer v čele svojí armády vyrazil proti naší říši. Jeho armáda nás několikanásobně převyšuje počtem a je výborně secvičená. Toto bude jeden z nejtěžších bojů, kterými jsme kdy prošli.” Gabriel se nenápadně podíval na Michaela. Když vyděl jeho výraz “já jsem to říkal,” tak se v jeho duši rozprostřel smutek. “Snad ještě není moc pozdě,” pomyslel si.

“Nás ale bude pohánět myšlenka, co by se stalo, kdybychom neuspěli. Toto a naše čisté srdce je zárukou, že nakonec vyhrajeme,” prohlásil Gabriel a vytasil svůj stříbrný meč. “My nemůžeme prohrát, protože to by znamenalo konec takového Nebe jaké známe.”

Lucifer vedl svoji armádu proti Nebeské bráně. Archandělé jako vždy zaujaly formaci a čekali až se Luciferova armáda přiblíží dostatečně blízko na to, aby mohli zaútočit. Když uviděl archanděly tak si pomyslel.” Gabriel a ta jeho smečka jsou možná dobří bojovníci, ale dneska nemají šanci. Každý souboj na nic, když protivníků je víc. A my máme výraznou přesilu.”

Byla to krvavá bitva. Archandělé bojovali jako lvi, ale démoni měli výraznou přesilu. Za každého padlého démona nastoupili tři další. Sekali, bodali, kousali… Archandělé byli postupně zatlačováni a Lucifer prožíval svůj triumf. “Konečně,” pomyslel si.

Najednou se ale zadní voje jeho armády začaly hroutit. Skupina archandělů vedená Michaelem, až doposud skrytá, vyrazila do útoku. Panika se začala šířit v celé Luciferově armádě, neboť si démoni mysleli, že je napadla mnohem větší přesila. Útoky ztratily svoji koordinovanost a démoni začali postupně utíkat z boje. Někteří se sice ještě snažili vzdorovat, ale nyní již nebyli pro archanděly hrozbou. Lucifer jen vztekle skřípal zuby. “Gabrieli, za to my zaplatíš!” zakřičel a vydal rozkaz k ústupu.

Archandělé se sešli uprostřed bojiště. Nebe bylo zachráněno, ale archandělé zaplatili vysokou daň. Na mnoha místech přes černé zbroje démonů probleskovala stříbřitá zbroj archandělů. Víc než polovina jich zde položila svůj život.

Gabriel smutně pohlédl na bojiště a promluvil. “Oběť našich druhů nebyla marná. Lucifer byl odražen a Nebe je zachráněno. Vytesáme jejich jména do síně slávy, aby jejich oběť nikdy nebyla zapomenuta.”

Nejednou ale promluvil Michael: “A ty necháš Lucifera odtáhnout? Sesbírá novou armádu a zase na nás zaútočí. Sám víš, že dnes už měl vítězství skoro na dosah ruky. Příště se mu to už třeba podaří.”

“A co navrhuješ?” zeptal se Gabriel.

“Prostě ho budeme pronásledovat. V takovém stavu, v jakém je jeho armáda, nám nebude moci vzdorovat a my tuto hrozbu zničíme jednou provždy.”

Gabriel poslouchal Michaelovi slova a v jeho duši se postupně usazoval smutek. “Proč zrovna Michael? Byl tak schopný. Proč zrovna on?” Ptal se dokola sám sebe. A nemohl najít odpověď.

Michael si ale Gabrielův smutek vyložil jako hněv a pravil. “Vidím, že se mnou nesouhlasíš. Půjdu tedy sám.” Otočil se k ostatním archandělům a prohlásil: “Chce někdo z vás jít se mnou?” Několik archandělů se pomalu pohnulo směrem k němu. “Většinou ti mladí a nezkušení,” pomyslel si Gabriel, když je sledoval.

“Buď klidný Gabrieli,” pravil Michael. “Zničíme Lucifera a pak se vrátíme a budeme oslavovat.” A vydal rozkaz k odletu.

“Sbohem příteli,” pomyslil si Gabriel, když sledoval odlétající archanděly. “Ať On nad tebou bdí.”

Lucifer vytekle skřípal zuby, když sledoval zbytky svojí, kdysi tak mocné, armády. “Porážka, zase porážka. Za to mi Gabriel tvrdě zaplatí!” prohlásil a začal se těšit představou, jaká mučení jeho nenáviděného soka čekají. A měl velkou představivost.

Najednou přiběhl jeden z ďáblů a pravil: “Pane, skupina archandělů jde v našich stopách a brzy nás dožene.”

Lucifer jen nevěřícné zavrtěl hlavou. “Tohle by přece Gabriel nikdy neudělal. Vždyť ví, co by se pak stalo.” Nakonec prohlásil: “Pekelná brána je už na dohled. Tam počkáme a zjistíme co chtějí.”

Když archandělé přilétli k Pekelné bráně, tak se zachvěli. Tento výtvor navržený samotným Luciferem útočil na jejich smysl pro symetrii a krásu. Pro tu ošklivou, všelijak propletenou černou věc neměli absolutně pochopení.

Zaujali trojúhelníkovou útočnou formaci, na jejímž vrcholu stál Michael. Ten se ujal slova a zvolal. “Vzdej se Lucifere! Tvoje armáda je v takovém stavu, že nám nemůže dlouho vzdorovat. Udělej aspoň jednou ve svém životě rozumnou věc a vydej se nám dobrovolně!”

Lucifer nebyl schopen slova. “Taková drzost, nabízet toto jemu, vládci Pekla.” Pak si ale uvědomil zajímavou pravdu: “On to neví.” Lucifer se mohutně rozesmál. Michael si ale myslel, že se Lucifer směje jemu a vyrazil do útoku.

Jestliže první bitva tohoto dne byla krvavá, toto byl naprostý masakr. Demoralizovaní démoni nepředstavovali pro archanděly hrozbu a postupně padali pod zásahy jejich mečů. Ďáblové byli tvrdší oříšek. Přece jenom to kdysi byli archandělé a jejich výcvik byl nyní umocněn zlostí a strachem o život, někteří také používali pekelný oheň, který byl schopen spalovat i na velké vzdálenosti. Přesto i oni postupně padali pod meči archandělů. Nakonec zůstal jen Lucifer obklíčený kruhem nepřátelských tváří.

“Za to my zaplatíš!” zvolal a zaútočil svým černým mečem na Michaela. Ten jeho útok zkušeně vykryl a začal tak nejtěžší souboj ve svém životě. Lucifer před svým odchodem patřil k nejlepším šermířům Nebe. Co v tomto souboji získal Michael svým mládím a silou, to vyvážil Lucifer svými zkušenostmi a nenávistí.

Souboj probíhal vyrovnaně a archandělé ho sledovali se zatajeným dechem, neboť v duchu tušili, že podobné podívané už nikdy nebudou svědky. Meče kroužily kolem obou protivníků s takovou rychlostí, že chvílemi je ani nebylo možné sledovat. Nakonec ale Michael, díky své dravosti, začal Lucifera zatlačovat. Ten se nyní spíše bránil a cítil jak mu ubývá sil. Nakonec jeden výpad nestihl vykrýt a Michael mu zanořil svůj meč přímo do srdce.

“On to vážně neví,” byla poslední myšlenka obávaného vládce Pekla.

Archandělé stáli mlčky nad tělem svého poraženého nepřítele. Všech se zmocňovala podivná úzkost, jejíž zdroj nemohli odhalit.

Michael se ji snažil prolomit a prohlásil: “Přátelé radujte se. Náš nepřítel je mrtev a Nebe si teď užije zaslouženého klidu. Zničili jsme zlo, které chtělo zničit nás.”

“Opravdu?” projelo najednou Michaelovi myslí. Vzhlédl od Luciferova těla a náhle pochopil hroznou pravdu. Viděl jejich brnění zašedlé od ďábelského ohně, jejích křídla začerněná kouřem a jejich meče zarudlé od krve zabytých démonů. Najednou pochopil, ze toto již nikdy nesmyjí.

“Tak tohle jsem teda nevěděl,” zoufale zaúpěl. “Přátelé, můžete mi to někdy odpustit? Gabriel se mě snažil varovat, ale já jsem ho neposlouchal. Byl jsem tolik přesvědčen o svojí pravdě, že jsem si nepřipouštěl názor někoho jiného.”

“A co ti máme odpustit?” zeptal se jeden z archandělů.

Že jsem si neuvědomil základní věc, že zlo nejde zničit. Vždycky se vrátí, jen v jiné podobě,” odpověděl Michael.

“A kde je teď?” zeptal se zase ten archanděl.

“Hádej!” odpověděl Michael a sednul si na uvolněný Luciferův trůn. “Hádej!”