Planeta Iremae 3 - 1. kapitola

1. Poplach

  „Poplach třetího stupně!“.
Okamžitě se aktivovaly všechny poplachové prvky. Richard zkontroloval diagnostické pomůcky, které rozpoznaly bezchybný běh každé služby, která měla být podle daných pravidel spuštěna. Ověřovací mechanismy otestovaly veškeré důležité obvody včetně záložních a připravily zbraňové systémy do pohotovostního stavu. Když pozoroval blížící se cíle, začal pociťovat zvýšenou hladinu adrenalinu.
„Jak to vypadá Iene?“, zeptal se Petr.
„Blíží se k nám tři bitevní lodě třídy STEO 2A. Nepředstavují větší hrozbu. Doporučuji únikový manévr A22 a obranné schéma C23.“

    Richard si sundal simulační brýle a pobaveně se otočil na Iena: „Zase ty tvoje speciální manévry? Aby to nedopadlo jako posledně. Proč se pořád nechceš držet standardních postupů?“
Tajemný úsměv na Ienově tváři prozradil, že ví, co dělá: „Ale jdi, ten tvůj systém je sice náramně chytrej, ale nezahrnuje nečekané chyby protivníka.“
Jasně, že hned tušil o co Ienovi jde. Je to jeden z klasických strategických problémů, kdy my víme jaké postupy protivník používá, a proto jednáme jinak abychom ho na ně nachytali, ale on zase ví, že my to víme a tak se také zachová jinak, ale my to víme, a proto... atd., prostě takové pěkné nekonečno.

    Nasadil si opět brýle a ověřoval propočítávání chování nepřátelských lodí. Patřily ke středně silným bitevním lodím Derianů, ale chovaly se až podezřele strategicky na to, že je nemohly nijak zvlášť ohrozit. Ve chvíli provádění manévru nedokázaly na nečekanou akci adekvátně zareagovat a umožnily naší lodi nečekaně snadno uniknout a zaútočit na jejich slaběji kryté části.
„Na zádi se demaskují tři lodě třídy Derk! Kde se tam, Iene, vzaly! Měl jsi je přece už dávno odhalit!“ řekl nazlobeně kapitán Petr.
„Odpaluji 6 naváděných torpéd“ pokračoval klidně Ien „Tušil jsem to. Určitě byly maskované za jedním z těch měsíců na Greonu 8.“
„Účinek torpéd je 84%, ale dohánějí nás!“ řekl Hisa.
„Jen klid, pošli jim tam ještě dvě torpéda a převeď energii do energetického štítu v sektoru D2-I8“ řekl Ien a bylo vidět, že i přes silnou převahu nepřátel má situaci pevně v rukou.

    Sledoval jak Hisa generuje zaměřovací příkazy pro torpédové dráhy a Ien zatím vytrvale ostřeluje důležité centra řízení zbraňového systému u dvou nejbližších lodí. Loď schytávala spoustu zásahů, ale zatím nedošlo k žádnému většímu poškození.
„Obrat A113“ řekl náhle Ien.
„Ty ses musel zbláznit! Přece se neotočíme a nepoletíme přímo k nim. Vždyť nás na blízku sestřelí pulzním paprskem!“ zhrozila se Ilona.
„Ruším tvůj příkaz. Vždyť je to hotová sebevražda“ řekl kapitán ne až zas tolik překvapen. Znal přece jenom Iena déle než my ostatní a věděl o něm už své.
„Zvažte to kapitáne,“ vložil se i přes svou hodnost technika do rozhovoru „je to sice překvapivé, ale v této situaci dokonce i lodní strategický systém doporučuje tento typ manévru.“
„Jistě. Mají naložené dalekodosahové pt-kanony, takže na těžká pulzní děla jim už nemohlo na palubě zbýt dost volného místa“, řekl Ien ledově chladným hlasem „bude to celkem jednoduchá výhra.“

    Všichni jsme věděli, že chce využít účinnosti vládního krátkodosahového neutronového děla o jehož účincích Deriané sice věděli, ale zatím nepřišli na způsob, jak se účinně bránit. I kapitán musel souhlasit, že je to nejlepší způsob obrany, ne-li v dané situaci jediný možný. Ilona změnila rychlost, přizpůsobila kurz na prudký obrat a mistrně odhadla správné nasměrování, samozřejmě s drobnou výpomocí Výpočetního systému kurzu. Temné hučení děla indikovalo zkázonosnou zhoubu nejbližšího křižníku. Hned bylo jasné, kdo tu má navrch. Zdálo se, že vítězství je na dosah. Indikace změny energie na plášti Richarda přesto zaujala.

    Nemohla být totiž způsobena žádnou ze známých zbraní Derianů, kteří ještě neznali progenerické pole. Ale ano, všechny indikace ukazovali, že se jedná o progenerické pole, používané především pro invazní účely. A skutečně, pod části zasaženého povrchu byly v chodbách nehluboko pod pláštěm rozpoznány invazní jednotky. Okamžitě vyhlásil čtvrtý stupeň poplachu – vetřelci na lodi.
„Co to děláš Richarde? To přece nemůžou být invazní jednotky. Musí to být chyba simulace. Přece se sem neměly jak dostat!“ řekl Ien, který tím byl poněkud vyvedený z míry, neboť se docela klidně mohlo jednat o domluvenou sabotáž z mé strany. Okamžitě jsem mu poslal všechny podstatné údaje ze senzorů.
„Do háje,“ ulevil si Ien „vypadá to na těžkou bojovou převahu! Vyhlašuji bitevní pohotovost všem bojovým jednotkám“.
„Potvrzuji“ řekla po zběžném přehlédnutí situace Ilona.
Teď přišla řada na něj a na Hisu.

    Program vnitřní obrany lodi okamžitě poslal příslušné povely k rozmístění jednotek u důležitých bodů. Sledoval, jak se tečky symbolizující jednotlivé plně automatizované bojové jednotky shlukují a vytvářejí hradbu mezi posádkou a nepřítelem obsazenou částí lodi a zdálo se, že vzniklý předěl je prakticky neproniknutelný. Usmál se, neboť mu to připomnělo jednu strategickou hru, kterou kdysi hrával se svým přítelem Markem na akademii. Rychle vzpomínky zapudil a svou pozornost dále věnoval jen a jen bitvě. Všechny dostupné informace jej utvrzovaly v tom, že tohle rozhodně nebude jednoduchá bitva.
To si na nás zase vymysleli pořádně těžkou úlohu“ povzdechl si.
„Zbývající dvě lodě ustupují. Stačí pár výstřelů a mohu je zničit“ přerušil tok jeho myšlenek Ien svým vždy optimisticky naladěným hlasem.
„Ještě nemáme vyhráno“ řekl Hisa a měl úplnou pravdu.

    Každou chvíli očekával útok, který měl ukázat počet jednotek, které se dostaly do lodi. Vteřiny rychle ubíhaly, ale stále se nic nedělo.
„Tak kde jsou?“ zeptal se kapitán „Už měli přece dávno zaútočit!“.
„Ano“ přitakal „nechápu to, čekat je pro ně strategicky nevýhodné. Možná že čekají na posily z ostatních lodí“.
„Můžeme mluvit o štěstí, že se ostatním lodím nepodařilo dostat na transportní vzdálenost, nebo že jejich progenerické mosty byly již v té době nepoužitelné“.
„Pošlu dopředu pár jednotek, abych zjistil, jak se věci mají“ řekl Hisa a hned bylo vidět, jak se několik desítek teček odděluje od ostatních a proniká na nepřátelské území.

    Důkladně procházel získané informace, ale stále nemohl vetřelce najít a začínal z toho být už poněkud nervózní.
„Je to podezřelé. Deriáni obvykle neustupují z bitvy, jedině když mají jistotu, že i tak zvítězí“ neodpustil si poznámku.
„To přece všichni víme“ řekl klidně Ien.
„Tady jsou“ řekl Hisa a poslal mu číslo robota, jehož kamera ukazovala skupinu nepřátelských bojovníků.
„Co to tam dělají?“ „Průnik nepřátel v sektoru C28,34“ oznámil podle indikace vnitřních senzorů, aktivitu za obrannými jednotkami „ti bastardi prořezali stěnu. No alespoň, že už se hýbou. Je to lepší než čekat co se stane“.
„No, rozjeli to hned pěkně ve velkém na celé palubě“ poznamenal Hisa „Stahuji tam větší část jednotek a aktivuji bojovou synchronizaci“.