Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Byl nový den. Aton se vydal na další ze svých dlouhých a nekonečných cest po obloze, vše se probouzelo a krajina byla prosycena vůní znovuzrození. Poušť promlouvala tisíci barvami ke všem, kteří dokázali jen trochu naslouchat zemi a kteří svou zemi milovali. A z této nehostinnosti pouště se zvedalo k nebesům nové město, město nadějí a tužeb - Achetaton. V severním paláci tohoto pohádkového města, v pokoji s okny na východ, v malinké posteli a pod jemnou přikrývkou z dalekých krajů spal Achnaton. Sluneční paprsky klouzaly po jeho těle jakoby s láskou a něhou. Achnaton se probudil za tichého zpívání hudebních nástrojů. Sundal ze sebe přikrývku a spustil nohy dolů na zem. Seskočil z postele a utíkal k oknu pozdravit svého božského otce. Jeho bosé nohy při styku s podlahou vydávaly ťapavý zvuk nepříliš hodný faraóna. Otevřel si sám okenice, které jen nepatrně zadržovaly sluneční paprsky, a s nadšením vystrčil svou protáhlou a ošklivou hlavu ven. Nasál vůni pouště a náhle dostal silné nutkání jít ven, ven z paláce, třeba jen do uměle vytvořené zahrady. Na nic nečekal a nedbal svých sluhů, kteří už čekali s horkou lázní, voňavkami, oblečením, šperky, korunou a všelijakými prostředky na líčení. Rozrazil dveře a nahý utíkal po chodbách paláce do zahrady. Párkrát upadl na zem, to když nad jeho nemocným tělem zvítězila zemská přitažlivost společně s malou nerovností terénu. Zastavil se až v místech, kde ho ve své náruči objala zeleň. Chvíli jen tak chodil, pak tančil nebo jen civěl na květiny a stromy a keře z dalekých zemí, které se snaží, seč můžou, aby vyhrály svůj každodenní boj o trochu vláhy. Byl rád, protože se zbavil všech sluhů a stráží a mohl si užívat, jak chtěl. A tak si sedl na zem do trávy a pozoroval mravence a drobný hmyz. Pak se před ním odnikud objevila mladá dívka. Mohlo jí být tak 14, maximálně 15 let. Byla drobounké postavy s jemnými ženskými rysy, které byly zdůrazněny jednoduchými šaty, které měla na sobě. Světlé vlasy jí občas spadly do modrých očí a na její špinavé tváři se objevoval náznak úsměvu. Vůbec se nezarazila, když uviděla před sebou nahého faraóna. Podívala se na něj a plaše se usmála. Na chvíli odběhla a Achnaton se lekl, že se mu to jen zdálo. Byl jí okouzlen. Nestačil ani své úvahy dokončit a znovu před ním stála Ona. V ruce držela červený ibiškový květ, který omamně voněl. Její drobné prsty si pohrávaly s květem. Natáhla ruku a ibišek podala Achnatonovi. Než se vzpamatoval, otočila se a chtěla odejít. Achnaton rychle vyskočil a chytil ji za rameno, otočil k sobě a zadíval se do jejích magických očí. Přistoupila k němu blíž a lehce ho políbila na znetvořenou tvář. Pak se mu vysmekla a stejně rychle, jako se objevila, tak i zmizela kamsi v zahradě. Achnaton dlouho stál na tom místě a nebyl schopen jediného pohybu. Každá buňka v jeho těle byla okouzlena tím malým špinavým děvčetem. Najednou se rozběhl zpět do paláce, v ruce s květinou od neznámé, kterou držel v pěsti tak silně, až byl květ úplné pomačkaný a šťáva z ibišku mu tekla tenkým pramínkem z pěsti až na zápěstí. Nechal si zavolat správce zahrady a vyzvídal, kdo je ta žena. Dozvěděl se, že se jmenuje Thui a že není Egypťanka. Byla přivezena z velmi vzdálené země jako otrokyně. Její jazyk nikdo nezná a od té doby, co jí zemřela rodina, s nikým nepromluvila ani slovo. Všichni ji považují za blázna a už se s ní nezaobírají. Achnaton se od toho dne vydával každé ráno do zahrady a čekal na svou Thui. Cítil takovou lásku, jakou mu nemohla dát Nefertitti ani žádná jiná žena. Thui se ho nebála a dokázala ho milovat takového, jakého ho Aton stvořil.
Písmák