Hřbitovní zpovědi II.

Tolik mi chybíš, mluvila jsem z Anet, je zničená, ale myslim, že bude v pohodě…myslim, že dokáže jít dál…!Vždycky měla spoustu přátel, člověk pak lépe zapomene. Měl bys být rád, určitě jsi.

A co já, co já!?(to nevyslovím nahlas, pořád se bojím, že by sis myslel, že se na tebe moc upínám, vždyť já tě přece zas až tak nepotřebuju!)

Možná bych si s tebou neměla povídat nahlas, aby si lidi nepomysleli, ale co je mi do nich, že jo. Stejnak sou všichni blázni, do jednoho. Jen sou lepší lháři, před námi, i před sebou. Mohla bych ti třeba napsat dopis. Vlastně psaní je taková malá modlitba… i za ty, kteří nesmyslně tlachají o nesmrtelnosti brouka…heh, nesmrtelnosti, divný slovo na divným místě, nezdá se ti!?

Dneska jsem šla z jedné oslavy, pila jsem tam džus, jak záhadné, vlastně ani ne, beru antibiotika. Já sem vždycky strašně chlastala, vždyť sám víš, ale s tim je konec. Žal zapíjet, blbost, ani ty bys to nechtěl, navíc on výborně plave, to´s mi přece vždycky říkal…a co bych oslavovala, odchod jedinýho člověka, kterej mi rozumněl, doprčic?!…No a cestou jsem myslela na tebe, jak jsem s tebou milovala kouřit, stav absolutního blaha…napadlo mi, že v batohu mam cigarety a inhalator, není to směšný!?Jo, asi si zahrávam, ale vždycky jsem byla trochu lhostejná vůdči všem těm prioritám, život, zdraví…no a co!…a sakra ono když je pak člověku blbě, tak nadává…na politiku, na svět, na lidi, že sou prasata…jako já dneska dopoledne, jenže kdybych nepila to zatracený mlíko, co mi doktorka zakázala, nemusela sem dvě hodiny blejt. Jenže, dej radu hlavě dubové!…Stýská se mi, vážně. Je ti tam nahoře aspoň dobře…a je po smrti něco, no já tomu věřim, jinak bych tu asi neklečela a nepovídala si s tebou…

...Je tu trochu zima na muj vkus, letos byl podzim nějakej krátkej, vlastně mi přijde, že sme ho celej trochu přeskočili...ale máš to tu docela pěkný...na jaře ti přinesu tulipány. Vim, že je máš rád...jako já...