Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sečasem...
04. 11. 2003
4
0
1587
Autor
angelik
Padají mi vlasy.
Do očí a na zem.
Je ticho,
ústa zvolna semknutá
podzimním mrazem.
Vnímám to na kůži,
cítím tu strach.
Těch duší,
co nežijí,
těch zamčených vrat.
Jsem tady
a ty tam daleko,
jsem tady stále,
jak na dni kámen.
Jak v oku zvířete trn,
jako křik vražděných srn.
Deru se životem s jediným přáním,
ať je mi jakkoli,
vím, že mě chráníš,
vím, že jsme na živu.
Spolu.
Děkuju, lásko má,
snad jsi mi prokletá,
možná jen ostny z růží tvých
mě bodají
a vím...
Že ani má krev není hřích,
že má víra v to, co je
trvá.
Dokud čas
jednoho z nás
nezabije...
Celá je velmi krásná a cítím z ní až dojemnou...nádhernou pokoru...
TIP...a díky!