Jménem republiky

...

Zas jeden z těch obyčejných dní,
které bez povšimnutí plynou,
a přece něčím zvláštní, nevšední;
dvacet let padá propadlinou.

Obloha je modrá, jako bez soucitu,
vzduch v soudní síni se ani nepohne,
věty bez pláče a proudů citu,
snad by to při líčení bylo nevhodné!

Rozsudek přesně podle zákona
podepsala svým jménem Republika,
za jedním manželstvím spadla opona,
bez slz, potlesku a bez publika.

A slunce nelítostně svítí dál;
jen pár okamžiků, a vše je skončeno,
najednou cizí člověk stojí opodál,
už na srdci má nápis: Zamčeno!

Alkohol snad spláchl zbytky lítosti,
nebo ta sklenka byla na kuráž?
Ještě zbývá dořešit pár hloupostí
a nesmyslné hádky o peníze za garáž!

Přece se počasí slitovalo,
noční déšť smyl poslední společné kroky,
pak se ještě v dálce slabě zablýskalo
a jménem republiky zmizely uplynulé roky.

* * *

---