Prostě, takovej normální tejden II

„Sedím a čumím. Pozoruji toho rozcuchanýho dementa, jak se dloube v nose. Už to nevydržim.

-         „Ty dobytku, koukej si ten prst vyndat z toho rypáku! Kdo se má na tebe dívat! To ti máma neřikala, že se to nedělá? POBLIL BYCH SE Z TEBE !!!“

Ulevuje se mi. Dement vyndavá prst a rovnou mi sděluje, že si nepřeje, abych v jeho firmě dál pracoval. Mám padáka.

      Docela se těším domů. Moje žena má pochopení pro mojí hrdost. Je mi to sice blbý, že jsem ještě nikde nepřežil zkušební dobu, a že na nájemnym máme dluh devadesát hadrů, ale seru na to. Jsou horší magoři.

      Manželka mě vítá s hlavou v ručníku: „Tebe zase vyhodili !? Že jo?“

-         „Jak to můžeš vědět, prosimtě? Je to na mě vidět?“ Divím se.

-         „Máš máslo na hlavě, chudáku.“ Manželka mizí v koupelně.

Šahám si do vlasů, a opravdu. Mám tam máslo. To zas nějakej kreten žral nade mnou v tramvaji bagetu.  Nesnáším, když v tramvaji někdo žere. A eště při tom mlaská. To jsem agresivní. Jednou jsem takovýho krypla, co mi mlaskal do ucha, vyhodil zkrz zavřený dveře a za jízdy ven. Problém byl v tom, že to byl revizor, co chtěl vidět muj lístek. Ňákej starej chcípák, co si nechal zuby doma. Fakt sem myslel, že mlaskal.

Z naší koupelny vylejzá nějakej cizí chlap. Krev se mi žene do hlavy:

-         „Co děláš s mojí ženskou v mojí koupelně, ty šmejde !“ Beru ho pod krkem a pro jistotu ho kopu kolenem rovnou do koulí.

-         „Neblbníí! To je pan Macháček, majitel baráku!“ Řve na mě moje žena.

Jsme na ulici. Máme hlad. Všechny popelnice už jsou vojetý a nic.

-         „Budeš muset šlápnout za nějaký prachy.“ Sděluji manželce.

-         „Ses podělal, ty imbecile! Všechno je to kuli tobě! Já se s tebou rozvádííím!“

Zastavuje u nás nějaký auto a moje choť si do něj sedá jak do vlastního. Vodkud já toho šoféra znám? No dyť je to Macháček!

      Zase sedím a čumím. Bachaři sou dneska nějaký nervózní. Už bych se jim měl představit. Jdu na vězeňský dvůr na nástup.

-         „Sem váš novej ředitel! Vy jste hovna a já sem tady zákon! Jasný!“ Viděl sem to v nějakym filmu, tam to zabralo. Tady ne.

Mám svou malou celu. V blázinci. Primář je zlatej chlap. Dívám se na něj, jak zvedá ruku k obličeji. Ukazováček se staví…mizí v jeho nose………………………..“