Bráškovi

Tak maličký jsi byl,

když přinesli Tě k nám.

Tu ručky malé,

samý pláč,

plakal jsi hodně,

byl jsi spáč.

Den po dni, rok po roce,

rostl jsi rychle - tichounce.

Tvá slova dodnes znám,

byla tak jemná - vzpomínám.

Říkali,

že vypadáš jako já,

jak panenka maková.

Dnes neznám výraz Tvojí tváře,

kam zmizela jsem,

bez Tvé záře?

Já ale stále doufám v den,

kdy vyplní se ten můj sen.

Chci obejmout Tě - velmi brzy,

budu tak šťastná,

i když ztratím ňáké slzy.

Budu tak šťastná...

stále...

vždyť najdu svého maličkého krále...