Reinkarnace
„kavárně“ Panacea
a jejím štamgastům
Nad kamennou podlahou vznáší se vrstevnatě nakupené dýmu oblaka, jež vzájemně se do sebe tak prolínají, že rozeznati je, již snad ani jednotlivě nelze.
Prostě to připomíná jezevčí brloh čelící vykuřovací agresi, která má za úkol ono nebohé zvíře znory ven vypudit. Snad ani medvěd, dnem i nocí vykuřovaný vinteriéru své jeskyně, nebyl by vytrpěl tolik nesnesitelna původu alergického, jako ten holonohý a bosohlavý adept, jelikož je to právě on, kdo uprostřed kamenné podlahy místnosti meditační, asketicky trpí.
Kouř nad matrací
Kouř nad matrací
Jak ve známosti všeobecně jest, není prý kouře bez ohně. Zdaleka ne však každý ví, že není kouř, jako kouř. A právě proto snad existuje jistý druh dýmu, jenž bych pro jeho charakteristické stavy, které vyvolává je-li inhalován, nazval dýmem veselým.
Čaroděj Mertin měl občas mírně inhalační den, který přicházel zpravidla nepravidelně.
Setkání s umělcem
Setkání sumělcem
Kdysi dávno, bylo to ještě před Všelékem, chodíval čaroděj Mertin i do jiných hospod. Dokonce i do takových pajzlů zaplivaných jako bývala mezopotámská „Slovanka“. Tento podnik byl skutečným vrcholem marastu zdejšího pohostinství. Sestával ze dvou částí.